Nevím, jak popsat to, co v daný okamžik člověka zaujme natolik, že se vrhne k psaní.
Úvaha na téma strachú tréma při kontaktu s SS
Uváha na téma jak se zachovat ke kamaradce jež dostane košem.
Je to zamyšlení o naší budoucnosti a o tom jak by vypadala budoucnost kdyby se nerozpadl Řím.
Je to ztotožnění mého obrazu a holé reality člověka, který je mi blízký. Právě jehož cítím přátelství, odmítání i přitažlivost a blízkost.
Všechno se seběhlo tak nějak rychle, rychle a mimo mě… Teď jsem tu, sedím, zírám na stěnu plnou černých šmouh od stínů a svírám v ruce nůž...