Byl večer a bylo jitro, rok 2009. Rozžehl jsem slunce, aby rozlilo svou zář po obloze. Požehnal jsem mrakům, aby dali zemi novou peřinku, než se lidé probudí. Tam sýkorkám jíst, tam jelenům pít, tam lidem žít. Pohladím to malé po tvářích a do srdce mu dám lásku, talent a touhu žít. Fouknu a načechrám sníh pod padající holčičkou na lyžích. Má jen modřinu, alespoň ví, že má poslouchat rodiče.
Popoháním Zemi k Slunci blíž. Pomalu ji probouzím a sníh vystřídají kapky rosy na prvních sněženkách. Tam posílám dětský smích a támhle… Tam již nastal čas a pláču s nimi. Dám vykvést růžím lásky. Ó jak krásně voní, jak jsou zamilovaní. Pofoukám bolístku po trnech, však to není tak hrozné, jen klopýtnutí. Zpevním svodidla u dálnice. Jsem rád, že ses ozvalo, dítě moje. Neboj. Za chvíli si koupíš nové auto.
Slunce hřeje a pak pálí. Volám mraky, ať přijdou z dáli. Tady prší, tady mlha, tady vítr, jinde slunce. Stačí slovo a pole je zlaté, listí červené, a že máš problémy? Jen se opři, jsem tu vždy, pořád a znovu. Brzké večery posvětím sněhovými vločkami. Ano, mé dítě, už je to rok. Tak si říkám, že dnes už to stačí. Sfouknu slunce z oblohy a…
Byl večer a bylo jitro, rok 2010.
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Proradná | Nemodlení | Kacíř | Příchozí | Tři vteřiny věčnosti