Velice ráda jsem přijala možnost studovat dva semestry akademického roku 2008/2009 v zahraničí v rámci programu LLP-Erasmus. Nebylo to pouze hledisko poznání jiné kultury, zdokonalení se v cizím jazyce a seznámení se s metodami a přístupem ke studiu na zahraniční univerzitě, ale především výzkum na mé diplomové práci. Moje volba vycestovat do Vídně byla proto jednoznačná.
Vídeňské prostředí mě hned zpočátku zaujalo svojí multikulturalitou. Dostala jsem ubytování na dívčí koleji, což by se mohlo jevit jako určitý projev konzervativnosti, ale, jak jsem se přesvědčila od jiných, nebyla to zdaleka výjimka. Bydlelo zde množství děvčat na stejném stipendijním programu jako já, ale zároveň i studentky z Iránu, Kamerunu a jiných vzdálených a pro nás trochu exotických zemí, které se rozhodly absolvovat, nebo dokončit svá studia ve střední Evropě. Stejný dojem jsem měla z tamější univerzity. Na německém jazykovém kurzu od Sprachzentrum Universität Wien, který jsem si sice musela platit, ale byl na velmi vysoké úrovni, jsem se seznámila zase s jinými zahraničními studenty, nebo s lidmi, kteří se rozhodli v Rakousku pracovat. Vládla mezi námi velice přátelská atmosféra a každý se snažil prezentovat i svoji zemi milým a vtipným způsobem.
Co se týče jazyků, mojí prioritou byla předtím vždy němčina, protože jsem své studium soustředila spíše na německý jazykový a kulturní prostor. Ve Vídni jsem se ale bez angličtiny neobešla, protože zahraniční studenti, pokud to nejsou Němci, preferovali převážně tento jazyk. Byla to proto pro mě příležitost zdokonalit se v obou těchto světových jazycích. Nabídka kurzů na univerzitě byla pro můj obor historie pouze v němčině. Při výběru jsem se soustředila na to, abych si rozšířila znalosti především rakouských dějin, srovnala jiné pohledy a interpretace, a také, abych se naučila používat němčinu v odborném písemném i ústním projevu. Zkoušky jsem skládala písemně i ústně. Profesoři byli shovívaví k jazykovému projevu, i když jsem absolvovala vše jako řádní studenti. Ke konci studia jsem si byla výrazně jistější.
Univerzita je bohatě vybavena ke studiu materiálů v knihovnách a studovnách. Existuje zde Hauptbibliothek, tedy knihovna společná pro celou univerzitu s velkým studijním sálem. Objednávání publikací je možné přes internet v tzv. Magazin, přes písemnou objednávku nebo jsou knihy k dispozici ve volném výběru. Každý Institut má rovněž svoje oborové knihovny. Další významnou a potřebnou knihovnou, co se týče odborné literatury, je Nationalbibliothek, sídlící v jednom z křídel Hofburgu. K výuce jazyků, nebo pro beletrii lze využívat Stadtbücherei s více městskými pobočkami, kde se nachází také řada filmových a multimediálních materiálů.
Pro výuku jazyků jsem přivítala ještě jednu možnost. Prostřednictvím internetové databáze, kde je evidována nabídka a poptávka po tzv. jazykových tandemech, jsem si podala inzeráty a navázala jsem kontakt s rodilými mluvčími, které jsem na oplátku vyučovala češtinu. Díky těmto tandemům můžete spojit příjemné s užitečným a pro konverzaci využívat příjemného prostředí vídeňských kaváren. Nevýhodou je snad jen to, že si musíte stanovit pevný režim.
Čilý kontakt jsem udržovala také s ostatními studenty z Erasmu. Základna péče o studenty na výměnných programech je v Rakousku výborně organizovaná. Nabídky na různé akce, výlety, poznání rakouské kultury, ale právě i studentů z cizích zemí jsme pravidelně dostávali e-mailem. Zpočátku jsem jich využívala, ve druhém semestru jsme si s kroužkem bližších přátel vytvářeli už program sami. Na podzim jsme dostali například pozvánku do heuriger, vinného sklípku uprostřed vinic, které obklopují rakouskou metropoli. Tento byl konkrétně ve Stammersdorfu, městské části, která si ale stále zachovává vesnický ráz, a ochutnali jsme zde sturm, což je zkvašené víno podobné našemu burčáku, zelí, klobásy, či uzené a rakouské kulaté „knödel“. Jiný zážitek jsem měla z návštěvy vídeňského pivovaru Ottakringer, jednoho ze zdejších menších, ale hojných pivovarů. Byla spojena s ochutnávkou piva a preclíků a zakončena večeří v restauraci, specializovanou na přípravu typických wienerschnitzel na mnoho různých způsobů. Nikdy však nezapomenu na vstřícné a přátelské gesto Universität Wien a posléze vídeňského magistrátu, protože připravily dva krásné večery. První, pod záštitou university, se konal přímo ve slavnostním sále staré budovy, panovala příjemná atmosféra a pro všechny byl otevřený parket s lekcí irských tanců. Ve druhém jsme byli uvedeni do překrásných prostor v novogotické radnici na Rathausplatzu, kde nám vídeňský primátor popřál krásné chvíle strávené při studiu v rakouské metropoli a pozval nás k připravenému bufetu. Vrcholem všech připravovaných akcí se stal ples v Hofburgu na konci ledna, který byl pro nás jako studenty velmi cenově výhodný. Dovoleno bylo pouze náležité oblečení, dlouhé šaty a motýlek, což pro studenty zvláště z jižních zemí nebylo docela běžné. V několika sálech křídla Hofburgu byly slyšet různé hudební žánry, dámy si odnášely tradiční Damenspende a květinová dekorace byla přítomnými ke konci plesu rozebrána.
Zajímavá je rovněž vídeňská hromadná doprava. Nachází se tu množství různých podzemních a nadzemních linek typu U-Bahn s pěti liniemi a S-Bahn, které spojují nejdůležitější uzly. Dále proslavené vídeňské tramvaje s dřevěnými sedátky, připomínající první republiku, které jsou však už vytlačovány moderními nízkopodlažními. A samozřejmě autobusy, hlavně noční. Lístky jsou poměrně drahé, ale nebyla mi zcela jasná jejich platnost, když popis zněl jednoduše „Einzelfahrt“.
Něco jsem již naznačila o vídeňském stravování. Restaurací je zde opravdu obrovský výběr, nejen národní, ale i mezinárodní kuchyně. Lze tu narazit na maďarské, řecké, perské, francouzské a dokonce i české speciality. Oběd či večeře v restauraci vyjde asi na 15-20 eur. Ráda jsem chodila právě do české hospůdky nedaleko univerzitního ringu a zvala jsem sem svoje přátele. Pro studenta je asi nejjednodušší a také nejlevnější stravování v menzách, i těch je několik, od rakouské po africkou. Porce jsou však menší než v českých menzách a také výrazně dražší, kolem 4 eur. Pro možnost rychlého zaplnění žaludku jsou na každém rohu všudypřítomné stánky s kebabem a pizzou.
Samostatnou kapitolou jsou proslulé vídeňské kavárny. Do té v hotelu Sacher jsem se ale nikdy neodvážila a nadto byla navzdory vysokým cenám neustále přeplněná. Za druhou nejznámější bývá označován Demel, avšak ani tam není situace o nic příznivější. Častým návštěvníkem jsem ovšem byla v Café Central, nádherné kavárně s novogotickým interiérem, obrazy Franze Josefa a Sisi na stěnách, popisky míst, kde sedávali proslulí členové vídeňské bohémy 19. století, a také se živou klavírní hudbou po páté hodině odpolední. Dalším mým objevem se stalo Café Hawelka, kde po setmění dostanete nejen melange s hustou pěnou, ale i čerstvé buchty s horkými povidly, zatímco se kolem vašeho stolku vznáší jemný cigaretový kouř a rozptylujete se nabídkou denního tisku. Nemohla bych ale neponechat alespoň trochu místa pro síť růžových cukráren Aida. Překřtili jsme je na sladký růžový MC Donald, protože občas slouží jako příjemná krabička poslední záchrany po vyčerpání památkami. Najdete tu snad nejširší výběr všelijakých dortů a zákusků včetně bezkonkurenčního sachru s meruňkovou marmeládou.
Několika slovy bych se ještě zmínila o vídeňské kultuře. Myslím, že nemá obdoby. Nachází se zde nesčetně muzeí a galerií, od Kulturhistorisches a Naturhistorisches Museum na Maria-Theresien Platz, které byly vybudovány jako architektonický protiklad císařského paláce Hofburgu, až po Albertinu, bývalý palác konzervativního arcivévody Albrechta, se stálou výstavou i s výstavami příležitostnými, osobně jsem navštívila Van Gogha. Dále divadla: Staatsoper, Volksoper, Burgtheater, Volkstheater a další. Nejvíce jsem chodila na představení Volksoper, také proto, že jsem bydlela nedaleko, ale úroveň představení, většinou klasického repertoáru byla úžasná a pro studenty zvýhodněná, i když jsem musela sledovat aktuální nabídky. Viděla jsem Carmen, Mozartovu Kouzelnou flétnu, Madame Butterfly v rámci dnů Pucciniho jubilea, ale i Kálmánovu operetu Gräfin Mariza s maďarským obsazením v hlavních rolích. Navštěvovala jsem také hradní divadlo, tedy Burgtheater s činohrami, abych se procvičila v mluvené němčině. Vstupné bylo možné koupit na stání za 1,5 eur a při neobsazení všech sedadel se po zahájení posadit. Naprosto mě uchvátil koncert Vídeňských filharmoniků pod širým nebem v Schönbrunnu, který pořádají jednou ročně pro každého a zdarma.
Jaké památky stojí za to ve Vídni navštívit? Rozhodně Hofburg a královskou klenotnici Schatzkammer, kde se dozvíte spoustu věcí i o české státnosti, protože české země byly téměř pět set let s Rakouskem spojeny, dále katedrálu sv. Štěpána na Stephansplatzu, ulice Kärtnerstraße, Am Graben a Mariahilferstraße, mimochodem s rozsáhlou nákupní zónou, z novějších Hundertwasserhaus a nakonec Schönbrunn, ale kvůli překrásným zahradám doporučuji od dubna do září. Ještě bych upozornila na vídeňský parlament, kde jsou možné prohlídky s výkladem. Měla jsem to štěstí, že můj pobyt připadl právě na výročí rakouské státnosti od roku 1918 a v prostorách parlamentu se konala velmi výpravná výstava.
Pokud budete ve Vídni v podzimních nebo jarních dnech, nesmíte vynechat ani procházku po městských parcích. Zvlášť mě upoutala Volksgarten se svojí přehlídkou nejrůznějších růží a památníkem císařovny Sisi, který ji věnovali věrní Vídeňané.
Na Vídni budu mít vždy co obdivovat a doufám, že se tam budu často vracet, nejen proto, že je blízko českým hranicím a má jedny z nejkrásnějších vánočních trhů ve střední Evropě, ale také kvůli svým přátelům, které jsem tam našla.
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Narážka | Sen | Mráz | Dálnice | Nesvobodní