rozprášil báseň po cestě
a pak mě klidně nechal sbírat jabka
neříkat vůbec nic
byly zelený
s interpunkcí v odstavcích
a z rozhněvaných šťopek roky
jako v tom století na padesát způsobů
a tehdy sem začala psát román
zase
a jako dycky blbě za haiku
ale přednesy v zapadlých kavárnách byly
a byly krásně rozkrojený nocí
jenom Ikaros pořád lítal ve dne a o jabka se zrovna nezajímal
nás dělil čas
taky to že sme se nepotkali
nemoh si mi říct
že v tuhle roční dobu sou diamantoví holubi vzácný
a pod tu jabloň
abych si už proboha konečně pořídila saxofon
protože na spinet se dneska už nic nepíše
ani hudba
nemoh si mi říct abych to dopsala
Hodnocení:5 (celkem: 15, počet hlasujících: 3)
Zobrazeno 90x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
já bych tuhle (pro sebe) neoznačila za tvou nejlepší
vlastně jsem po ní sklouzla dolů a najednou konec
a tak opakovaný čtení, tak ráda bych v ní taky četla tak, jako ti, kterým se tak zamlouvá
tak ráda bych "věděla"
jenže čím vím chci vědět, tím víc na mě "mlčí"
ale protože se mi prostřední část líbí, tak ji čtu tak, jak pro mě nejlíp, tedy začátek jako nějaký začátek, úvod
potom tu prostřední část, ke které si dočtu ještě něco ze závěru
a jsem schopná ukotvit to, už to není změť slov, který ničím
ale příběh
A neměla by ses nutit. Není přece všechno pro každého, to je nad slunce jasný.Chtěla bys ale nejde to? I tak jsi překonala můj oblíbený výrok od 'Nýčeho': všecko na světě se mi může chtít, jen ne to, aby se mi chtělo. Dík Jenn, za každou malou velkou zprávu kterou posíláš.
No vida tady jsem ještě nebyl. Na jednu stranu mám tuhle volnou formu rád právě proto, že nemusím nic čekat a nečekám. Je to tak trochu jako číst Howl od Ginsberga. Umíš to podat tak, že slova nejsou vata, skoro jako by ses toho úpěnlivě bála a řekl bych že je proč. Prostě tady platěj a hovořej a tak to vidím. Právě u tvých děl jsem přesvědčenej že je všecko na svým místě a že bys neměnila, možná se pletu přece jen není to dílo dnešní a vím já jak moc jsi se za ty necelý tři roky změnila? Jde mi o to, že pro svoje přesvědčení pevnosti celé struktury za vším něco hledám a ten text mě trochu mate, to není nic proti. Já to mám na jednu stranu takhle rád, že se mnou text tak otřese jako trefně vystřelená filosofická věta, ta přece taky otřese zvykem, postoji, zkrátka tím zavedeným.
Možná to bude znít, že hovořím o jedné věci, ovšem matení textem mi nevadí. Spíš mě zneklidňuje, že se v takovým textu prostě ztrácím a musím si ho přečíst třikrát čtyřikrát někdy to nezabere a potřebuju čas než se mi to v palici správně semele. A někdy to nepřijde vůbec. Tady nevím jestli to přišlo, pozdává se mi to jako báseň rozprášená po cestě a zasypaná jablky. Ha.
Jo,jo. Blues pro Jacka byla další v tý sérii.Myslim, že kromě těchto dvou se mi nepodařilo nic kloudnýho toho typu napsat. Znám lidi, který řekli, že kromě týhle jsem už nikdy nic nenapsala.Fakt je, že já si svý texty nepamatuju. Tenhle je jediný, kterej jakžtaž dohromady z hlavy dám.
Včera jsem slyšela jeden rozhovor s Horáčkem. Říkal, že čekal na jeden nápad třicet let a že to co by chtěl ještě nenapsal.
Zmínky o hlase | Přes valy sytých krajin | Slunce marní | ozvěny | Tu zprahnu