rozprášil báseň po cestě
a pak mě klidně nechal sbírat jabka
neříkat vůbec nic

byly zelený
s interpunkcí v odstavcích
a z rozhněvaných šťopek roky
jako v tom století na padesát způsobů

a tehdy sem začala psát román

zase
a jako dycky blbě za haiku
ale přednesy v zapadlých kavárnách byly

a byly krásně rozkrojený nocí

jenom Ikaros pořád lítal ve dne a o jabka se zrovna nezajímal

nás dělil čas
taky to že sme se nepotkali
nemoh si mi říct
že v tuhle roční dobu sou diamantoví holubi vzácný
a pod tu jabloň
abych si už proboha konečně pořídila saxofon
protože na spinet se dneska už nic nepíše
ani hudba

nemoh si mi říct abych to dopsala