Anachronismus lásky
běží po myší stopě...
už není nic, nic
snad jen sedmikrásky
schovává vítr v klopě...
na jarmarku marnosti
vyje meluzína
a tak hloupě křičí,
že milovat máš toho, koho chceš...
já mám ráda svět,
když všechno řve a syčí
a bohémové balancují
s kapkou potu na nose...
tak s hlavou svou na podnose
miluj si je
a nebudeš...
Hodnocení:4.4 (celkem: 22, počet hlasujících: 5)
Zobrazeno 31x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
já bych chtěla milovat, koho chci, ale to bych se mu musela obětovat... nemůžu žít s člověkem, kterej lítá na obláčku, a nemůžu do něj ani hučet, aby na něm nelítal... jako milence ok, proč ne, to by bylo hezký.... ale co řekne svědomí, na to se ptám.
Jít zpět? | On ví... | Čajkovskij | Láska | Verše ze školních lavic