Kaplička v polích,
vzpomínáš? Tam bývaly jsme šťastné,
když brouzdaly jsme se v klasech
bez všech předsudků.
Udělalas foto
tak ležérní a krásné -
Panenka Marie a rosa na plůtku.
Tak vzpomínáš? Jak voněly nám vlasy
od lesu a malin,
ústa k zulíbání.
Kde jsme to byly? V ráji?
V malované prohře životních nadějí
a smutků,
ale krásných, jasných tak jak mlha,
má milá dobrá vílo,
má přítelkyně s gesty svými...
já ti je vyčítala
a ty moje zas...
však nezůstane nikdy v nás
pocit zhrdnutí, či viny.
Hodnocení:4.5 (celkem: 18, počet hlasujících: 4)
Zobrazeno 41x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Když opomenu to, jak dobře jsem se pobavila nad "přibaleným" Plíhalem, pak musím říct, že jsem velmi zaujata i Tvojí básní, která je moc příjemná a nostalgická...
Víš, my se bojíme, ona i já, že se něco změní, logicky se musí změnit a máme z toho takovou nejasnou obavu... a tak se vracíme zpátky tam, kde nám bylo dobře. Je zvláštní, na co si člověk vzpomene, na maličkosti.
Černý oči | Úvaha | Ty vole, na základní škole... | Láska s otazníkem | Emszi