Zastavím se někdy na hranicích střech
a sním o markýzovi s blazeovanými rty,
o lemovaných mracích a tabulkách čokolády,
někdy v zábradlí hučí vosí úl
a stromy zpívají La Traviatu.
Gaudího katedrály jako plástve medu,
dálnice jak rozlité olovo
a zbytek suchého rohlíku na parkovišti.
Ba ne, tamhle je kolotoč z dětských dnů,
ale mnohem větší. Mám strach z výšek,
a přesto letím, i na smrt,
balerínky leží dole,
jen moje já ví,
i v poslední vteřině,
že je
a není.
Hodnocení:4 (celkem: 8, počet hlasujících: 2)
Zobrazeno 31x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Já o tom někdy napíšu, stojí to za to, myslím Ale teď mám plnou hlavu listin na jedné straně a německých parlamentních jednání na druhý ... to by byla smutná básnička o listinách, to jo
No jo, zvědavost Ty se díváš na štíty, já lítám na kolotoči. Je to skládanka, co jsem si vzpomněla, při čem mi bylo nějak zvláštně. A všechno je pravda. Něco je z minulosti, něco víc ze současnosti. Vysvětlila bych ti jednotlivé pasáže, ale bylo by to na dlouho a možná by ses mi smál K té dálnici - mám ráda cesty, dlouhé cesty... K tomu rohlíku - někdy je hezký mít málo.
Zajímavé dílo, pověz mi prosím co si myslela jednotlivými pasážemi, nebo co sis představovala, když si psala třeba dálnice rozlité jako olovo a pak rohlik na parkovisti
Kdesi | Zahradnická | Prý ztratila se láska | Vždyť život je tak krátký | Merkurovy opánky