"Cestující, ukončete nástup na lince 417 OSAKA - NEW TIME, pravidelný odlet ve 12.30 hodin." Po rozjezdové dráze se dal do pohybu obří ZA-35 a začal nabírat rychlost.
Začalo jemně mžít. Ben se otřásl a zvedl si límec kabátu. Přidal do kroku a vzpomněl si na ranní předpověď. Ben nikdy nedal na tyhle tlachaly, jak s oblibou říkal meteorologům. Už několikrát se mohl přesvědčit na vlastní kůži o nesmyslnosti jejich předpovědí.
Patrik dohrál a zaklapl víko klavíru. Zase ta bodavá bolest u srdce. Tohle bude jednou můj konec, pomyslel si. Trvá to už přes čtvrt roku. Zpočátku se bolest objevovala tak jednou týdně, ale posledních 14 dní je to skoro pořád. V pondělí zajdu k lékaři, rozhodl se a šel si uvařit kávu.
Tato povídka z mé knihy "Světe div se, láska velí", popisuje život jedné dívky bez sebevědomí, která chce poznat lásku, avšak zrada "přátel" v okolí ji nemine. (styl románu)
Je to námět podle pravdivé události... Ten kluk opravdu byl... a opravdu chodil s jednou holkou... a konec byl taky tak tvrdý
Hrozně ohrané téma...
Sny mě nutí zabíjet, co mám dělat? Zabíjet.
Jaká je bariéra mezi skutečností a námětem, který se ze skutečnosti zrodí?
...pokračování jednoho výletu jedné kvinty...
Chcete si přečíst detektivní povídku se šťastným koncem??? Tady je!
Je to něco mezi povídkou a vyprávěním. Čerpám z vlastních zkušeností. Inspiroval mě Robert Fulghum.