Aton

Já vím, Isis, nemáš mě ráda, nemáš ráda Achnatona...


Autor: Kemet , 9.11.2003, Povídky

  

"Ty jsi v mém srdci, ale nikdo nezná tebe tak, jako tvůj syn Nefercheprure Votienre. Dej, ať jest silný v provádění tvých záměrů a vření tvé moci!"
Achnaton seděl ve své pracovně a cpal se koláčky. Vypadal komicky, trochu jako malé dítě. Bosýma nohama klimbal nad mramorovou podlahou, neboť mu jeho malý vzrůst nedovoloval dotknou země, když seděl na své slonovinové stoličce a tlustými neforemnými prstíky si do odulých úst cpal cukrovinky. Dělal kolem sebe nehorázný nepořádek. Vše zapíjel notnou dávkou vína. Nic ho nebavilo, před chvílí vyhnal jak hudebníky, tak i tanečnice. Ale nebyl mrzutý. Díval se na podlahu a se zaujetím sledoval hru světla a stínu. Seděl takhle celý den, nehnutě, fascinován tím, co dokážou sluneční paprsky. Po všechen ten čas se Slunce neustále proměňovalo, bylo úžasné. Tak mocné, tak silné. Náhle byl velice šťastný. Našel přítele, toho nejsilnějšího přítele na světě. Od toho dne trávil každou volnou chvíli u okna a sledoval Slunce. V jeho hlavě se rodil odvážný plán. Nač je tolik bohů, kteří mají tolik různých funkcí? Neustále se mezi sebou bijí a stejně tak i jejich kněží vedou mezi sebou boj o bohatství. Všichni byli strašně hrabiví. Náhle to králi došlo. Našel jediného boha, toho nejsilnějšího, nejdokonalejšího. A on.. on byl přece jeho synem. To sám Achnaton jako první dokázal rozeznat volání tohoto boha, on byl vyvoleným.
"Ty jsi stvořilo svět podle své vůle, jsouc samojediné, s lidmi, dobytkem, skotem i se vším, co jest na zemi a chodí po svých nohách, i se vším, co létá, mávajíc svými křídly."

Zobrazeno 5x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>

Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.

Komentáře

Zatím žádné komentáře