Zapomenutý faraon

Možná tohle způsobí menší zmatky, neboť jsem povídku uveřejnila již dávno, jen pod jiným uživatelským jménem. Ale aby v tom byl pořádek, chci to šoupnout pod Kemet :) Opět Egypt, jak jinak.., jen 20. století :)


Autor: Kemet , 19.10.2003, Povídky

  

Práce pokračovaly dál bezúspěšně. Naděje, která dříve spojovala všechny, kteří se podíleli na této těžké práci, byla tatam. Práce už nebyla zábavou, ale spíše rutinou. Každý den vypadal stejně. Nesnesitelné vedro pouště, všudypřítomný písek, který štípal v očích a ještě víc vysušoval spálenou pokožku, žízeň. Možná i beznaděj, že se už nepodaří odkrýt žádnou nedotčenou královskou hrobku v Údolí králů.
Lord Carnavorn, který financoval tento projekt, člověk zapálený pro egyptologii, se dohodl společně s Howardem Carterem, že sezóna roku 1922/1923 bude poslední, kterou stráví v Egyptě hledáním hrobky dosud neznámého faraóna Tutanchamona. Nikdo snad už ani nevěřil, že by snad mohli ještě hrobku objevit. Jediným, kdo možná ještě věřil, nebo spíš doufal, byl Carter.
28. listopad 1922 byl den zajímavý již od samého rána. Jen co dělníci začali s prácemi na vykopávkách, upoutal jejich pozornost sokol, který letěl na západ. Dělníci, z převážné části původní obyvatelé, zpanikařili. "Sokol! Převtělený Hor! Letí na západ! To není dobré znamení! Utečme z tohoto prokletého místa. Jistě je to pomocník Sutehův, který čeká jen na to, aby mohl ublížit!" Carterovi trvalo hodnou chvíli, než je uklidnil, a nasliboval hory doly. Až pak se dělníci s reptáním pustili opět do práce. Řada jich si neodpustila provést znamení proti zlu a neustálé šeptání starých a zcela jistě popletených modliteb, které jestli někdy nějaký výsledek měly, ho už ztratily tím, že jejich podoba zlidověla, a jak už to tak bývá, každý si za ta staletí něco přimyslil nebo na něco zapomněl.
Sokol, kterého viděli, letěl totiž na západ, což je podle staré egyptské mytologie Země mrtvých, země Suteha a zlých démonů.
Muži kopali dál. Sice ještě trochu vystrašeni, ale touha po penězích, které měli dostat po provedené práci, byla silnější než staré povídačky rozverných bab. "Pane! Pane! Podívejte! Tady, tady! Něco jsme našli!" blekotali v těžce srozumitelné angličtině dělníci. Narazili na kamenný schod. Nálada se zvedla a v každém se opět obnovila ta stará naděje. Jen Carter zůstával klidný. "Uklidněte se, nic to nemusí znamenat. Ale přesto kopejte dál. Mohou to být pozůstatky nějakého dávno zapomenutého chrámu či co." Byl to zkušený archeolog, který věděl, že přílišný spěch nebývá ku prospěchu věci. Po několika schodech odkryli obrovské vstupní dveře. Každý si myslel, že hrobka již byla vykradena, neboť pečeť na vstupních dveřích i na těch, které následovaly, byla porušena. Když však Carter otevřel druhé dveře, nemohl uvěřit vlastním očím. Před nimi se objevilo obrovské množství nejrůznějších věcí, které mohl mrtvý na onom světě potřebovat. Stoly, zdobené židle, pozlacené sochy, skříně a zcela zlatý nádherně zdobený trůn, na němž byl vyobrazen královský pár. Už nikdo nepochyboval. Věděli, že objevili nevykradenou hrobku krále Tutanchamona. V tu chvíli už ani nepomyslili na to, proč byly pečetě poškozeny. Proč lupiči hrobku nevyloupili, zůstává dodnes hádankou. Možná je někdo vyrušil, možná se báli kletby, která stihne každého, kdo poruší klid mrtvého. Nadšený Carter posílal okamžitě telegram Carnarvonovi do Londýna: "Nalezena nevyloupená královská hrobka. Co nejdříve přijeďte, prosím, do Egypta. Blahopřeji. H. Carter."
Celých dlouhých padesát dní trvalo vyklizení předsíně. Po těchto padesáti dnech se v noci Carter, lord Carnavorn a jeho dcera Evellyn tajně dostali do pohřební síně. V dělící stěně vyřezali malý otvor. Carter zapálil svíci, aby zjistil, jestli je vzduch v pohřební komoře dýchatelný. Svíčku strčil malým otvorem dovnitř. Ta nezhasla, což znamenalo, že vzduch je v síni přítomen. Chvíli trvalo, než si Carterovy oči přivykly na světlo v temné místnosti. Ale najednou začaly ze tmy vystupovat obrysy věcí. Všude bylo zlato. Pak uviděli obrovský sarkofág. Vypadal, že je neporušený. Otvor zakryli a vrátili se. Nějakou dobu trvalo, než úřady povolily vstup do pohřební síně.
17. února 1923 byla místnost konečně oficiálně otevřena. Uvnitř byl opravdu objeven Tutanchamon, mladý a tajemný panovník 18. dynastie, který vládl v letech 1334-1325 před Kristem.
Dnes je Tutanchamonovo mumifikované tělo jako jediné uložené ve vlastní hrobce v Údolí králů. Proč je zrovna jeho tělo uloženo na původním místě odpočinku? Má snad někdo ještě strach z kletby mladého panovníka? Bojí se snad někdo, že se ta podivná nemoc, která zachvátila řadu lidí podílejících se na výzkumech ohledně Tutanchamona, vrátí?
Ale to je už jiný příběh.

Zobrazeno 10x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>

Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.

Komentáře

Kemet25.10.2003, 13:07

Umíš potěšit

kvalitní komentář (0)

Reaguj >>

David Havlíček (Mon-gi)19.10.2003, 21:15

Předpokládám, že se příběh z části nebo úplně základá na skutečnosti a o té se moc dobře nikdy nepíše, přeci jenom musí člověk krotit fantazii, a proto chválím vyváženost mezi zachováním faktické stránky a stylistikou. Člověku předkládá čtivý popis. Takhle nějak bych si dokázal představit moderní učebnici dějepisu

kvalitní komentář (0)

Reaguj >>