Zaseklá píseň opakovala svojí věčnou pravdu, která mi nijak nepomáhala, ale i přesto jsem se u refrénu pokaždé usmál. Asi proto, jak jsem si byl blízký s pocity, o kterých písnička vyprávěla. Trocha ztracenosti, trocha smutku, naděje a vzdoru. Dřív, když jsem byl ještě zdravý, jsem si představoval, jaké by to bylo, ztratit třeba nohy či oslepnout. Říkal jsem si, že bych přece nikdy neztratil právě tu naději a vzdor, které byly tolik mojí součástí.
Nikdy jsem sice o smrti moc nepřemýšlel, ale tak trochu jsem vždy doufal v něco rychlého jako infarkt nebo kulka. Rakovina taková není. Na začátku jsem měl vzdoru a naděje hodně, ale postupné chemoterapie z vás takové věci vyždímají. Pak přišla panika, to jsem ležel v bolestech na posteli. Utápěl jsem se v pocitech naprosté bezmocnosti, střídané návaly vzteku, kdy jsem měl chuť kolem sebe začít kopat, mlátit a ničit. Možná jsem měl, dokud jsem měl ještě trochu síly. Teď už jsem jen odevzdaný, smířený a trochu naštvaný sám na sebe, že to nedokážu ukončit sám. Na svojí obranu si říkám, že pro mě dnešním hlavním bodem bude přepnout tu písničku a nerozbrečet se při myšlence na další chemo.
Na smrti není nic krásného, ale ani ošklivého, prostě je. Umírání to je však svinstvo. Návštěvy udržují svůj lehce nejistý a soucitný pohled, který ve mně trhá na kusy jakoukoliv sebejistotu, kterou bych snad chtěl nalézt. Jen se marně snažit zamaskovat svůj sarkasmus a strach, který ani teď nehodlám dát na odiv. Jakákoliv idea lidské velikosti je pak ve mně ztracena. Pouze vychrtlá ošklivá napodobenina života v nemocničním lágru, která si, za kašlavě bolavého smíchu svých spoluobětí, připaluje provokativně cigaretu.
(celkem: 4, počet hlasujících: 2)
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
Je-li psáno dle skutečnosti, pak ti více než fandím.
kvalitní komentář (0)
Máme tu rebela sužovaného rakovinou. Všechno na čem stojí život je ztraceno kvůli nemoci, na kterou neexistuje lék. Jen vysilující chemoterapie. Člověk je vlastně - pohřben zaživa. Původně toto dílo nebylo publikováno jako soutěžní, ale tematicky do něj zapadá dokonale.
Tvůj sloh je jednoduchý. Je to takové deníkové vypsaní se studenta prvního ročníku střední školy. Ohromné nadužívání slova "který/á/é , strašně jednoduchý slovník a vlastně kvůli tomu se dostáváme jen na povrch všech problému a ne tolik do hloubky, jak by si člověk takto nemocný zasloužil. Nezanechalo mi to stopu na srdci, a proto nemůžu hodnotit nikterak pozitivně.
Pokud je to tvůj příběh, moc ti fandím!
kvalitní komentář (0)
kvalitní komentář (0)
No původně nebylo... pouze jsem se shodou okolností trefil do zadaného tématu
...kvalitní komentář (0)Reakce: Jenny 
30.5.2014, 20:18takže co se týká soutěže:
jedeš hodně po povrchu, jak kdybys měl strach to vzít obráceně, z nitra ven, z vnitřku na ten povrch, abych tak řekla.
já některý ty pocity, o které si zavadil znám a možná je to jen můj pohled, ovlivněný mnou samotnou, ale přijde mi to nevyčerpaný, nerozvinutý, prostě klouzání po povrchu.
co se mi líbí:
Na smrti není nic krásného, ale ani ošklivého, prostě je.
protože jo, smrt prostě je, jen ta cesta k ní je někdy příšerná.
a potom to jak tam máš se sarkasmem a strachem, že se ho snažíš skrýt, nevím, ale já jsem naopak pod rouškou sarkasmu schovala svoje obavy, takže jsem sarkasmu dávala průchod, aby.
aby cokoliv, aby něco, aby byl děj, jestli mi rozumíš.
takže.
kvalitní komentář (0)Reaguj >>
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Krutost šelmy | Podzim | V davu | Konec | Malá holka, velký kluk