Byl už velký kluk. Dvacet pět let. Metr osmdesát pět. Pracoval v nejmenovaných novinách v oddělení sportu. Tolik po tom toužil. Teď, teď měl tu příležitost ukázat světu, co v něm je. Ale myslel si to špatně. Posadili ho k zaprášenému stolku v rohu, kde ležela hora již dávno zapomenutých článků. Jeho úkol spočíval v tom, že napíše krátký článek o zápase dvou fotbalových klubů z první ligy. Máš na to, zvládneš to a oni pochopí, že na to máš! Článek vyšel v příloze C na třetí straně vlevo dole, jeho jméno tam však nebylo. A tak vstal zas do dalšího dne s chutí ukázat všem svůj potenciál... Po měsíci vstal už jen vydělat peníze a po třech měsících pochopil, že pro mladé talenty tam není místo. Nepřišel. Dal výpověď. Hasta la vista. Skončil znovu doma bez práce, jen tužkou a papírem. Místo komentářů fotbalových zápasů psal baničky o životě, o společnosti a o lásce. Pomalu se topil v hromadě zmuchlaných papírů. Zatuchlost. Strach. Samota. Ano, ten svět, ve kterém žil ho zklamal na plné čáře. Tenhle faul, ale nikdo neodpískal, nemohl proměnit penaltu. Mohl jen svléknout dres a dostat červenou, opustit bitevní pole jako poražený. To mohl. Udělal to. Ztratit nemohl nic a výhra se na obzoru již dlouhý čas nerýsovala. Venčí cizí psi, co je mu po nich, prachy za to má slušný a aspoň může psát své kouzelné básničky. Občas se usměje na okolní svět, občas mrkne na slečnu s bišonkem. Vždycky se však vrátí o zkušenost bohatší, může psát. Okolí ho nechápe, ale nevadí. Jednou se najde ten, kdo ho pochopí.
Hodnocení:3.5 (celkem: 7, počet hlasujících: 2)
Zobrazeno 15x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Anděl | Život | Svině | Velký kluk | Není vzor jako vzor