Na lodi kapitán v důstojné pozici
koukal se do dáli, stínil si čepicí.
Široko daleko slunce jen svit
tak smutné je někdy na moři být.
Kam koukneš jen voda, co loďku
tvou naklání, v plachtách je vítr,
co slabě tě pohání. Ve vodách ryby,
jenž bezduše koukají, někde tam
v dáli ti sirény zpívají.
Toužil bys douplout až na pustý ostrov
a jak v ráji tam žít, touha je žízeň, byť
je kolem moře, nemůžeš z něj pít.
I když vidíš v dáli slunce, doplout k němu
nestihneš, neb večer zas vyhasne ta věčná
svíce a ty unaven ve tmách spočineš.
A hvězda co ti září nad hlavou, jak blízko se
dnes zdá, toužíš-li po ní, stůj pevně na nohou
a až jednou bude padat, třeba spadne rovnou
k tobě a bude navždy tvá.
Cítíš vítr v plachtách, jak skučí, plátno napíná
a přec jej nedokážeš lapit, je rychlejší než puška tvá.
A co kapky deště, toužím vyhnout se jim jedinkrát, na uších z třešní naušnice, a mezi nimi tancovat.
Však zasáhla mě ledová to kapka z jižních oceánů,
tak už vím, že v dešti suchým nezůstanu.
Chtěl bych být jedinkrát stromem a v strany se naklánět
- na podzim barevné listí a na jaře bílý květ.
Dlouhou chvíli stával jsem tak na místě,
nohy mé nenarostly v zemi a dlaně mé jsou bezlisté.
Pak jsem zase toužil býti ptáčkem a do světa se rozletět,
zůstal jsem však jenom prostým žáčkem, co se svou lodí hledá nový svět.
Hledá zemi, kterou nikdo nezná, kde by mohl šťasten žít,
v tom světě nechce jenom stále toužit, když má žízeň, směl by pít.
Mohl by se lehce dotknout slunce a z hvězd by oprašoval hvězdný prach,
tančil by tam v rytmu kapek deště a z ničeho by neměl strach.
Na té zemi stál by pevně a kořeny zde zapustil,
a ten větřík, co ptáčkům křídla lechtá, lehounce by pohladil...
Hodnocení:1 (celkem: 1, počet hlasujících: 1)
Zobrazeno 12x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Já a ty... | Jezero zapomnění | Miluji a nenávidím | Jarní slib | Touha