Vtisklo to děťátko matce své do ruky strhané prací,
ukápla slza jí z tváře již vrásčité,
co vzhled mládí již pomalu ztrácí.
V nevinných očičkách vidím zde matky žal,
jež utěšit toužím,
vrátit jí, co život jí vzal,
to jako dcera jí dlužím.
Po tváři jí stékala slzička štěští,
je dotčená snad dárkem mým,
za svoji maminku biju se pěstí,
maminko chci být zas děťátkem tvým.
Toužím zas pocítit teplo v tvém náručí,
večer chci polibek na dobrou noc,
chci abys zas řekla mi, že holky nebrečí,
máš nade mnou maminko kouzelnou moc.
Zas vlásky mi učesej do malých cůpků,
co hlavu mi zdobily.
Vzpomeň si na dobu mých prvních krůčků,
kampak se ty časy poděly?
Na první slůvko, co má ústa řekla - na tvoje jméno maminko,
jak slza ti po tváři tekla, když se ti zrodilo miminko.
Když poprvé, dávno již, vedlas mě do školy,
bála jsem se zůstat sama,
jak jsem se vrátila s prvními úkoly
a hrála si s panenkama.
Vzpomínáš, jak jsem si vyšila kytičku
a napsala první báseň?
Vědělas, že ztrácíš svou malou holčičku,
která už nepadá na zem.
Neřeklas stůj, když vyrůstat začla jsem,
těšila ses mým zráním.
Maminko, tvůj ptáček výlít ti z hnízda ven, návrat je jen pouhým přáním...
Hodnocení:1.5 (celkem: 3, počet hlasujících: 2)
Zobrazeno 17x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Touha | Miluji a nenávidím | Petrklíč | Vyznání | Jezero zapomnění