Jak příjemné je osamění,
když hořké slzy polykáš;
útěcha pro duši není,
když se v pláči zalykáš.
Jak slabé je teď moje tělo
rozechvěné bolestí,
z denních světel vidíš šero,
potkalo tě neštěstí.
Tvá víčka těžknou, hlava bolí,
je to tak, lež existuje;
slabou duši ta lež skolí
a přitom se pokřižuje.
Jak pramen je tvé utrpení
a marně natahuješ ruku na pomoc,
pravý přítel v světě není,
tak dál čekej v tmavý úkryt v temnou noc.
Snad když luna nad svět vyjde, snad zavřou se
skleněné oči závistivých lidí.
Teď naposled si spočnul člověk,
co neznal slovo - nenávidím.
První bratr:
"Za lásku a pochopení, za to že já měl tě rád,
snad není větší utrpení než to, že, bratře, chceš mi lhát.
Jak do očí mi koukat můžeš,
tvá slova nejsou pravdivá,
tvoje čest je prázdná fráze
a myšlenka tvá příliš zlá.
Proč bys nemohl klamat bratra,
je to bratr, tak proč ne -
moře slzí, smutná rána - však zas mi bratr promine."
Druhý bratr:
"Vždyť co by lidé pomyslili? Že já snad mohu chybovat?
Bratru nikdy nevěřili, tak proč se ho teď zastávat.
Jest jeho chyba každý klam,
byť já jsem vinný.
Bratra v nouzi ponechám,
vždyť on je tolik jiný...
Mu lidé věřit nebudou, je ještě moc mladý,
já jsem chytrý a krásný a nedám na tvé rady.
Proč bych nelhal, vždyť lže každý, podléhám jen osudu,
důvěřivý a vesměs hloupý, jak můj bratr, nebudu.
Nevěřím nikdy a nikomu a za sebe se neohlížím,
svůj život trávím v radosti, bez bolu, a po bohatství stále toužím.
A bratr? Jen ať pláče, tiše vzlyká, ať se klepe úskostí.
Snad se také těší úspěchům mým, penězům a hrdosti.
Snad je to blázen, když si hloupě myslel, že lež má krátké nohy.
Jen ať koukne na svého bratra, co rovná se až s bohy.
Ať si klekne u mých nohou a omluví se za slzy,
na které jsem v nocích myslel;
snad mě někdy zamrzí, že bratr můj mi tolik věřil a já ztratil jeho náklonnost, že on by s klidem srdce své mi svěřil a odešel by na věčnost.
Však nedal mi ho, jak mi kdysi sliboval;
snad ho také ani neměl, snad mi jenom sprostě lhal.
A tak slza ukápla mi, když nad hrobem jsem jeho stál,
loučeje se naposledy i hlas se mi rozklepal.
V ústech jsem cítil sucho a chtěl jsem být jen sám,
na věrného bratra teď se slzami vzpomínám.
Hodnocení:1.91 (celkem: 21, počet hlasujících: 11)
Zobrazeno 14x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Touha | Jak prosté... | Jezero zapomnění | Já a ty... | Petrklíč