Až rozcuchám tvé plaché vlasy
utichne pláč Tariverdieva
v dlaních ho mám tak hluboko
jak válečnou ránu
jež nosí smůlu a chce se dožít jitra
a být smyčci pannou
sedmnáctkrát v máji otevřenou
Někde daleko…
motám se kdesi v teskných strunách
v uličce mollového nitra
hledám tu píseň nedopsanou
kde teskní Rusko Tariverdieva
a prázdná karafa vodou se prázdní
a pořád s provazem
tisknu se k kůlu
Tam někde daleko…
Ač nechceš rozcuchám
rozcuchám ty tvé hebké vlasy
kam schovám rty a ruské slzy
když zraje réva
s dřevěnou bázní
zápasí s něhou a nese šrámů tíhu
a plody jabloní
jež sedmnáctkrát zrají
když slyším Tariverdieva
Někde daleko…
Tento autor je zde nový. Pokud je podle tebe toto dílo závadné, klikni ZDE.
Hodnocení:5 (celkem: 5, počet hlasujících: 1)
Zobrazeno 8x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Sedmnáctkrát šrámy dozrají | Víčka od heřmánku | Zkřehlá Praha déšť nedojímá |