Zkřehlá Praha déšť nedojímá

když jsem se zmoklá a unaveně snažila zkamenět na nástupním ostrůvku Národního divadla... minutu před tím, než projela devítka a ostrůvek se stal louží štěstí a tepla od Sluníčka, které nepřehlédlo můj můj zmokle skelný pohled


Autor: Tereza Holanová, 3.5.2008, Básně

  

Pátek a pomalé potoky deště
stékají do bot
a chodníkem studí
jakoby zima si nepatřila
nebyla příští Národní třída
zkřehlá Praha je nedojímá

od kapek svlečená na ostrůvku
červenou šestku
ve strouhách povodní
vyhlížím
a strhanými prsty
jak bránily se dešti
nevnímám skelný svět
na hrudi

posmutně hledím do mlhy Legií
která se vymílá v copánky deště
a já v nich s prádnou duší plavu
když uplakaná Praha
jak to jen umí
v loužích si hrstku kamene hlídá

červená tramvaj páteční slzy rozpíjí
jako by se i s bezdomovci
a mostem jež samotní v davu
do prádné hádanky utopila

studené kafe z automatu
promoklou Prahu neosuší

Tento autor je zde nový. Pokud je podle tebe toto dílo závadné, klikni ZDE.

Zobrazeno 6x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>