Až rozcuchám tvé plaché vlasy
utichne pláč Tariverdieva
v dlaních ho mám tak hluboko
jak válečnou ránu
jež nosí smůlu a chce se dožít jitra
a být smyčci pannou
sedmnáctkrát v máji otevřenou
Někde daleko…

motám se kdesi v teskných strunách
v uličce mollového nitra
hledám tu píseň nedopsanou
kde teskní Rusko Tariverdieva
a prázdná karafa vodou se prázdní
a pořád s provazem
tisknu se k kůlu
Tam někde daleko…

Ač nechceš rozcuchám
rozcuchám ty tvé hebké vlasy
kam schovám rty a ruské slzy
když zraje réva
s dřevěnou bázní
zápasí s něhou a nese šrámů tíhu
a plody jabloní
jež sedmnáctkrát zrají
když slyším Tariverdieva
Někde daleko…