Já nejsem schopná lásky,
ne, vážně ne.
Té lásky, kdy v tranzu
vám probodne
nejostřejší nic
zimničný sval -
to znám jen z vyprávění...
Nemocné zvíře,
bezcitné
se ve mně pere
s citovými plány
a vyžívá se
v nekonečném mření.
Ne, já nejsem schopná lásky,
dejte mi už pokoj
s růžemi a verši,
jen hrubá síla
ukolébá Manon,
snad...
A z té samé roztomilé slečny
se stane můj i váš
dvouhlavý kat.
Hodnocení:2.86 (celkem: 20, počet hlasujících: 7)
Zobrazeno 44x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Nění zač, ten komentář jsem psala ráda Jako přiznám se, nejsem taková, že když si přečtu báseň, tak hned vím, o čem přesně je a co tím autor chtěl říct. Mívám na ni takový svůj vlastní názor a přestože v tom možná pokaždé - nebo spíš většinou? - nevidím pravý smysl, dokážu posoudit, jestli je to pěkná báseň a jestli má autor talent. Ty ho máš Báseň Bijou mi připomíná nějakou dívčinu, která vzpomíná na svou lásku z dřívějška... to jsem v tom našla asi nejvíc, ale zároveň mám pocit, že mi tam hodně věcí uniklo, vím, že v tom stručném popisu, o čem ta báseň je, hodně věcí uteklo...
Jsem moc ráda, že ani touto básní jsi mě nezklamala. Moc se mi líbí. Pomalu začínám chápat, co myslel m2d tím, že báseň Bijou je jako kdyby ji psal někdo jiný.. ona je to v podstatě pravda. Tyhle ostatní tvé básně mi připadají více promyšlené, více procítěné, myslím si, že jsi na nich i vynaložila více úsilí... Ale to neznamená, že by Bijou nebylo pěkné... je, jenom je to trochu jiné, nnež ostatní tví díla
Líbí se mi jak lehce vedeš rytmus... Čte se mi to samo, vlastně až zpívá, ale na druhou stranu to neztrácí na vážnosti obsahu. "Já nejsem schopna lásky dát, ne vážně ne"... jak obyčejně to zní a jak je to pro mě pravdivé a zaryté do paměti. (vlastně kvůli tomu jsem tu básen po delší době zas našla )
Trochu o rezignaci | Můj život na kladině | On ví... | Japonsko | Montmartre