Jsem zřejmě poněkud prostšího ducha , některé obrazy mi cit přes rozum, ani rozum přes cit neberou, což mne mrzí; neboť zvláště první část textu "stromořadím" se mi líbí moc.
A možná bych se opovážil souhlasit s druhou větou v komentáři od Burlev; snad tě tím nenaštvu
Ha! Minul jsem a teď ne. Můžu číst.
Je strašné, kolik věcí se mění za krátký čas.
U Strašáci mi vadí konec. Zbytečná poetika hozená kamenem.
Druhá...mno, Stromořadím mno... Jde z ní cítit ovlivnění jinými autory. Potřeba mluvit, protože hlava nestíhá ukládat a papír to nebolí.
Nemůžu se zbavit pocitu, že to čteš, ne, že píšeš. Jsou to básně pro hlas (ten nemám, takže oči mnu a plkám).
____
Sumasumárum. Kus dobré práce. I pocta literátům čtených. Jenže hlas je rezonance. A druhá se táhne v nejistotě. První zpívá, druhá dělá bas.
Máš těžké mužské verše. Vpíjí se pomalu, ale až ke kloubům.
zapeklitá věc,
vrátit se takhle k po roku vzdálenýmu...
trochu mě tady mrzí, že seš poněkud předpojatej "slyšbou"
(a ne po peru), ale to už tady k textu, co se chce "rádoby"
holedbat právě sám sebou, asi patří...
jináč každej hlas je příchozí, a ten Tvůj i víc než jen "jakbysmet"
Jarku, přepojatej rozhodně nejsem.
Jde o to, že báseň beru ve třech dimenzích (parafrázuji).
1. forma (jak se to tváří)
2. obsah (co to říká)
3. zvuk (jak to zní)
A v téhle je domininantní složka zvuková.
Když se podíváš na jiné, třeba "Světlonoš", tam je dominantní zase úplně jiná složka.
Je to rok staré dílo a ty sám jsi už někde jinde.
Chápeš?
Takže - Ne! - nejsem předpojatý
letmě | světlonoš (variace) | kroky v dlaních | z parapetů... | Listování lesem...