Láká mě v téhle básni způsob přelévání pohledu na jednu věc, střídání příjemných s nepříjemnými ( že zemřelas - "malá smrt" jako vrchol milování / rozteklá do rukou od sava), láká mě projít poetikou k realitě kontrastem těchto dvou vidění.
Jestli způsobila i pocit syrovosti, mělo to tak být, ale že nemusí každý s nadšením přijmou je jasné, a zcela přirozené.
Děkuju všem za vyslovené pocity z ní, za čtení, a tak vůbec...
řekla bych, že už jsem ji četla a že jsem nevěděla ... a nevím ani teď
strašně moc se mi líbí (myslím, že jsem to už psala, ale nevadí ) ten druhej tučnej řádek
ostruhou vzkaz
připomíná mi to Inku a její "nahlas povětroň"
zpět k tobě, líbí se mi ty tučné části, pro mě poetické
líbí se mi první část až k ostruze a včetně
tam dál se v tom potom ztrácím, pro mě příliš ... příliš
pocitově nepříjemné, možná jen těmi slovy, co já vím
takže tak no
Asi jsem nějaká degenerovaná, ale nějak se nemůžu zorientovat. Ne že by to nebylo dobrý, to ne, dílo se silně vymklo zdejším zvyklostem, ale pořád hledám, za kterej konec to chytit
Listopadové haiku | zvonovinou | Kouzla starých alb | letmě | Větrem času...