strašáci

rozpaženi v čase
strništěm s děravýma rukama
/i skrz ně němí/

ve švech mezi prsty
jdou klasy v stopách mnohovrstvých
my k sobě chvíli
a chvíli do nich zakloněni

rozhořelá po zátylku
z puchýřů krev tnutých máků
bez hlasu a upřených už
živým
však jak hluchým k zraku



stromořadím

s myšlenkami na souvrati
mlčím ve tvém klínu
skryt
však skicu zítra bůhvíkteré
písně
/že mi jazyk bere/
právě v něm chci rozjitřit

pak pozdně letních květů chlad
dám slukám vyzpívat

- - -

snad sytí
sevřem v zemi hlas
jich pookolních trií
když ohřát se a spát jsme přišli

rozestlat si pod vahou
lehkosti

co tíží šíji