Pohřbený cit

...


Autor: Abigail, 21.1.2009, Básně

  

Procházím sněhem, mrazem a tmou,
místy, kde spolu jsme stáli.
Nechal’s mě jít samu, samotnou,
a já v hledám tu poklady v dáli.

V dáli svých očí a skrytých snů,
v dáli, v níž se mnou sis hrál,
v dáli všech vzpomínek a dávných dnů,
v níž, jak jsi říkal, mě’s miloval.

Na místě vzdáleném zastavím,
před sebe do dáli se dívám,
že tady jsem tě milovala vím
a do sněhu malé nic pokládám.

Nic, které krvácí, trpí a pláče,
nic, které vyrval’s mi z hrudi.
Nic, jež stalo se tvým terčem,
nic… a sníh kolem ho studí.

S posledním pohledem loučím se s ničím.
Spí tady poklidně jak děcko v dece
a já už odcházím a mlčky křičím,
že jsme ho zabili. Zabili srdce.

Až se zas spolu potkáme
a ty budeš chtít zas ta slova říct,
už nikdy si lásku nedáme,
protože nezbyla. Nezbyla víc.

V mé hrudi bolavé jen díra zeje,
krvácí, ale nebolí více.
Ptáš se mě zmateně, co se to děje.
„Pohřbila jsem to. Své srdce.“

Zobrazeno 61x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>