O smutku na duši

... smutno ... co dodat víc ... třeba ty pocity každý zná ... a třeba je nezná nikdo ...


Autor: Abigail, 12.12.2008, Básně

  

Smutek se vkrádá na duši,
hudba, jíž uši neslyší.
Zvon zpívá píseň poslední
a srdce doufá, že se rozední,
že tma se zvolna rozplyne
a smutek s ní že uhyne.
Přes naději se ovšem brzy
zas vkrade smutek, hořké slzy,
jež po tvářích si stružky klestí
a pohřbívají dávné štěstí.

Tma rozhostí se v okolí,
tma, která oči nebolí,
tma, kterou oko nespatří,
jež ale rány rozjitří.
Rozjitří a do nich vsype sůl,
rozdělí srdce zas v další půl.
A marné doufat ve svítání!
Když srdce bolí… k uzoufání!
Když tmě se marně, marně brání,
když bojí se i zadoufání…

Zas srdce svírá hrůzná křeč,
jež krade slova, bere řeč.
Není už síly znovu křičet,
vždyť duše chce jen brečet, mlčet…
Spouštět si z očí slané kapky,
jež odpraví z ní všechny smutky,
schoulit se tiše do klubíčka
tak jako smutná malá kočka.
A zemřít tak v té kruté zimě,
jež rozlila se navždy ve mně.

Hodnocení: 4
(celkem: 16, počet hlasujících: 4)

Zobrazeno 32x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>