černé stíny zakuklených duší
vymazaly svit luny
rozsudky, napjaté tětivy
srdce ještě tlučou, mozky se už vaří
nehostinný večer rudne a už tuší
opodál někdo ladí na klavíru struny
z teplé osvětlené kuchyně
první nadechnutí a pak pláč
zvěstuje narození dítěte
luna na nebi už opět září...
přece jen je krásně na světě!
foto: cocoparisienne
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
noc a den | Proč jen chytit ho nechtělo se mi? | Ryba na grilu | Bodlák a léto | Sedláček Pavel