černé stíny zakuklených duší
vymazaly svit luny
rozsudky,  napjaté tětivy 
srdce ještě tlučou, mozky se už vaří
nehostinný večer rudne a už tuší
opodál někdo ladí na klavíru struny

z teplé osvětlené kuchyně
první nadechnutí a pak pláč
zvěstuje narození dítěte

luna na nebi už opět září...

 

přece jen je krásně na světě!

 

foto: cocoparisienne