Jen trochu si jí šňupnout
a uvolnit ten tlak,
co uvnitř narůstá
Vdechnout její vůni a něhu,
její ústa a obejmutí,
do plných plic
Uvolnit tu tíhu provinění
Nasát ty vzpomínky,
kdy nám bylo tak hezky
Kdy vyhříval jsem se
na slunci jího zájmu,
bez mráčků a pochyb
Kdy jsem si hlavu složil
do klína a snil
Teď mě v duši něco svírá
Obavy, že se něco ztratilo,
že něco pominulo
Snad ta lehkost
a bezstarostnost našeho bytí,
bez šrámů minulosti a nedůvěry
Je moje dávka kokainu života,
co mi dává energii
Nová dávka přímo do žil
zvedající ze dna depresí
a chmurné letargie
Trpím abstinencí po ní
a její přítomnosti,
přitahován, jak k tyči z ebonitu
pohlazené větrem a křídly ptáků
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Zatím žádné komentáře
otázky a odpovědi | Ze snářů | beznadějný romantik | Na skále | Úsměv