Jednou jsem napsala,
že na svět nepřichází Bůh,
ale on kráčí přesto po víčkách
a po ústech a po nozdrách
a po dlaních,
aby zplatil dluh,
za to dlouhé čekání,
kdy spal.
Každý ho cítí, když sladce oddechuje,
když mluví dítě,
když pláče máma,
probleskne pamětí,
spojí dvě ruce
a pak zrána,
jde zase spát
a život plyne dál.
Hodnocení:5 (celkem: 20, počet hlasujících: 4)
Zobrazeno 29x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Mně se ta básen moc líbí, ale závěr první sloky, dle mého by byl to wow na konec druhé, jenže to by musela být básen docela rozvržena jinak.Díky za zážitek.
A Girl | ...phia | Homuculi | Sms | Dálnice