Jednou jsem napsala,
že na svět nepřichází Bůh,
ale on kráčí přesto po víčkách
a po ústech a po nozdrách
a po dlaních,
aby zplatil dluh,
za to dlouhé čekání,
kdy spal.
Každý ho cítí, když sladce oddechuje,
když mluví dítě,
když pláče máma,
probleskne pamětí,
spojí dvě ruce
a pak zrána,
jde zase spát
a život plyne dál.
že na svět nepřichází Bůh,
ale on kráčí přesto po víčkách
a po ústech a po nozdrách
a po dlaních,
aby zplatil dluh,
za to dlouhé čekání,
kdy spal.
Každý ho cítí, když sladce oddechuje,
když mluví dítě,
když pláče máma,
probleskne pamětí,
spojí dvě ruce
a pak zrána,
jde zase spát
a život plyne dál.
Hodnocení: 5
(celkem: 20, počet hlasujících: 4)
(celkem: 20, počet hlasujících: 4)
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
Mně se ta básen moc líbí, ale závěr první sloky, dle mého by byl to wow na konec druhé, jenže to by musela být básen docela rozvržena jinak.
Díky za zážitek.
kvalitní komentář (0)
Díky za zážitek.kvalitní komentář (0)
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Verše Ciceronovy | Panna mezi anděli | Na vteřinu | Ti druzí | Úvaha