Jednou jsem napsala,
že na svět nepřichází Bůh,
ale on kráčí přesto po víčkách
a po ústech a po nozdrách
a po dlaních,
aby zplatil dluh,
za to dlouhé čekání,
kdy spal.

Každý ho cítí, když sladce oddechuje,
když mluví dítě,
když pláče máma,
probleskne pamětí,
spojí dvě ruce
a pak zrána,
jde zase spát
a život plyne dál.