Ahoooooj
Dani, nezoufej, že fotíš. Já nemůžu fotit nic. Sedím pořád v archivu a opisuju jak debil, protože to nemůžu celý nechat okopírovat... musím dokumenty přelouskat a opsat to nejdůležitější. Knížky v knihovně taky nemůžu fotit - vůbec nestíhám! Píšu seminárku v němčině. Musím ji teď přepracovat, protože mi Maťa vytknul naprosto základní věci. Mám problém se strukturou práce, kritikou, hodnocením pramenů, prostě to, co píšu je literární dílo, ale ne vědecká práce. Je to boj! Budu to muset dělat ještě o prázdninách, protože stihnu tak akorát opravit edici. Musím sesbírat co nejvíc věcí na diplomku, ale všechno to nestihnu. Tak si podám ještě Action na 2 měsíce (jak má Petr Píša) - je to výzkumný stipendium, nemusíš dělat věci do školy. Navíc mamka je jak šílená - pořád mě tlačí do čeho nechci - mám dokončit školu a makat - to se jí snadno řekne! Zrovna jsem zjistila, že v páťáku začínám skoro od nuly. Vím, že ze mě ještě dlouho vědec nebude, ale už chci být aspoň to "embryo". Bojuju teď proti všem. Proti mamce, proti naprosté laxnosti a tuposti Županiče, proti své nevědomosti, proti svému životu - protože se nechci vracet do Prahy, už to neni stejný - proti svojí budoucnosti, a přemýšlím o tom, čeho se budu muset vzdát a jestli nejsem v mnoha směrech nevděčná. Vždycky jsem spíš dala na intuici a zkušenosti, teď mi pořád nabíhá to, co mi řekl Maťa: Per aspera ad astra! Byla tady Verča Ticháčková. Má stejný syndrom jako vy: Zjistila (jako i já), že naše odborný znalosti jsou docela nedostatečný a přitom je unavená a zklamaná. Říkala, že po postupkách měla děsnej pocit marnosti... tak co s tím dělat? Musí to tak být? Vždycky jsem to brala, že ta marnost je součástí mýho studia a že se pak ztratí... ona naopak roste. Bojovat proti větrným mlýnům se mi ale nechce, to ne! U nás proti nim bojuje spousta lidí... ty, Terka... Kristýna je možná odvážnější, protože se snažila překonat tu hranici odbornosti tím, že do práce nasadila čísla. Čechurová jí vyčetla spoustu věcí, ale neptala se po příčinách. Napsala jen: "U této práce nevím, jak ji hodnotit. Pere se v ní preciznost a nejistý koncept." Vlastně když jsme se o tom před nedávnem bavily s pražskou Kristýnou, tak povídala, že z hlediska odbornosti jsi tu práci měla lepší než hradecká Kristýna, s tím souhlasím. Županič pořád jenom dokola omílá, že jsem "inteligentní mladá dáma". Na co mi to je, když si pro mě nenajde ani pět minut. A propos jak může být tak přesvědčený o mojí inteligenci, když mě ani nezná? Mrzí mě, že u nás jsou skoro všichni tak slepí. Kdybychom tak ještě mohli mít ty ideály z prváku, chodit do menzy a rozebírat jejich "život za životem". Teď už jenom rozebíráme svůj život, ale už to není tak veselý. Ani nevíš, jak mě to mrzí, ale zas bych se jen opakovala...
Před dvěma hodinami jsem stála v Schönbrunnu na konzertu Wiener Philharmoniker. Poslední skladba byla "Vídeňská krev". To ti bylo tak krásný! Jasenka mi říkala, že musím příští rok přijet, že zase půjdem. Ale já jí řekla: Víš, nejsem si jistá, nevím, co bude za rok. V té chvíli jsme vážně na všechno rezignovala. Vlastně rezignuju příliš brzo. A to je to, čemu se budu muset taky postavit. Moc ráda bych tě viděla, někdy se určitě v Praze potkáme, až zas půjdeš do Klementina;-)
Měj se, pozdravuj a snad to půjde líp. Kamča
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Träumerei | Litva | Nebudu jiná | Nikdo mi neřekl | Rockový guláš