Archanděl sedí mi na bříšku,
do copů vplétá mi nebe.
Tak jemnou dlaní,
že pod ní svět uniká...
a my dva vidíme pak jenom sebe.
Minuty, hodiny lesů a strání,
vteřina toho, co nejvíc mám ráda...
andílek vyplétá z copů mé zrání
a říká: nemrač se, poškrab mi záda.
do copů vplétá mi nebe.
Tak jemnou dlaní,
že pod ní svět uniká...
a my dva vidíme pak jenom sebe.
Minuty, hodiny lesů a strání,
vteřina toho, co nejvíc mám ráda...
andílek vyplétá z copů mé zrání
a říká: nemrač se, poškrab mi záda.
Hodnocení: 5
(celkem: 25, počet hlasujících: 5)
(celkem: 25, počet hlasujících: 5)
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
Tieto verše mi pripomínajú chvíle, kedy sa bojím i nadýchnuť, aby som nepoškodila ich krehkú nádheru ... veľmi citlivé 
L.
kvalitní komentář (0)
L.kvalitní komentář (0)
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Paradox | Nikdo mi neřekl | Vořechy v medu | Miláčku... | Na konci s dechem