Můj spánek
pod víčky
z voskovek.
Můj dech
a mé rty
z celofánu
nedovolí
vejít ránu.
A přece mě
vítá
jako rožhavená
pec,
jako dlaně
za horka,
za okny zívá
strom
a já jsem
ponorka.
Hodnocení:3 (celkem: 12, počet hlasujících: 4)
Zobrazeno 41x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Na prahu léta | On ví... | Svatební noc | Paola | Zlatý glóbus