Ulehla do trávy, která mrazila nedospělým jarem. Hlodavec svědomí ji dováděl k bezvědomí. Ještě neporostla mechem ani orchidejemi (a nedokázala se rozhodnout). Havraní vlasy šedivé jinovatkou se sbíhaly v bílých zubech. Stejně jako slunce toho dne se styděla za svůj půvab, třebaže jen naoko (stejně jako slunce toho dne). Sirény ovšem byly neodbytnější než obvykle – a námořníků málo.
Vyplula.
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
V přístavu | Oskeruše | V docích | Třeba | Kořány