Utkej mi dnešní naději vřetenem včerejší vášně. Rozkroč se tajuplně, nohy stále ve třmenech vztahů. Usměj se do zlatova, vypečeně. Zazvoň na zvonek beze jména – jsem to já, opravdový. Otevřu Ti.
Otevřu.
Otevřu Ti do Kořán.
Je to zvláštní místo: Kořány. Pařáty reality dovádějí s alkoholem a rozpouštějí se do něhy. Louky sklizeny, poupata stále v naději. Stav beze smyslu, ale s významem.
Otevřu.
Zvonek beze jména – to jsem já. V Kořánech mne najdeš snadno: jméno nade mnou, jméno pode mnou. Bílé místo uprostřed identit. V Kořánech se stmívá, ale na cestu stále vidět: bílá místa přitahují. Jsi-li noční motýl, ranní opar, odpolední odpovědná nebo večerní tajemství, zazvoň.
Otevřu.
Vezmi dýku a vetkni ji v mé nepřirození. Zůstaneme v syrovosti, otřeseni jejím nalezením.
Pak začneme.
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Zatím žádné komentáře
Zhluboka | V těsném dvojstupu | Nákrčník | Variace na Raport | Rudodřev