Ulehla do trávy, která mrazila nedospělým jarem. Hlodavec svědomí ji dováděl k bezvědomí. Ještě neporostla mechem ani orchidejemi (a nedokázala se rozhodnout). Havraní vlasy šedivé jinovatkou se sbíhaly v bílých zubech. Stejně jako slunce toho dne se styděla za svůj půvab, třebaže jen naoko (stejně jako slunce toho dne). Sirény ovšem byly neodbytnější než obvykle – a námořníků málo. 

 

Vyplula.