Má propast smutku je tak hluboká
že každý pláč k ní přiblížit se bojí
Ačkoliv kostel mě dřív nelákal
dnes ráda přijala bych pod obojí
kdyby to byla krev tvá - tělo tvé
Jakkoli nesmírná by byla žití cena
klesla bych do prachu jak Máří Magdalena
a prosila bych aspoň o pár dní –
Až kapky deště s mým pláčem se smísí
sluneční svit ho nikdy nevysuší
a já dál budu už jen ve své duši
k tvým nohám usedat jak Máří Magdalena
Máří Magdalena
Hodnocení:4.25 (celkem: 17, počet hlasujících: 4)
Zobrazeno 25x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
to užité "žití cena" jen kvůli rýmu, mi trochu vadí...nebála bych se to dát tak, jak si žádá slovosled...
jinak ano, některé výrazy jsou klišé možná, ale v celkovém dojmu mi to až tak nevadí...
fajn dílo
Zvláštní, čtu to asi pošestý a ač bych měl jisté výhrady k užití již omšelých slov nemůžu se zbavit jisté účasti. Jako bych text víc cítil než četl a to není u mě dvakrát, dokonce ani jednou zvykem. Jinak upřímně je to opravdu citově dost přepjaté a co ti budu namlouvat, klišé.
Máš pravdu. Některé situace v životě jsou opravdu tak přepjaté, že máš pocit, že je neprodejcháš. Klišé? Možná. Bude to asi tím, že v zoufalství jsme si všichni rovni a reagujeme stejným způsobem.
Podzimní skica | Říkanka o samotě za tropické noci | Haiku??? | Říkanka o marnosti latinských úsloví | Pro Frídu