Jak často ke mně přicházejí ty chvíle zahleděné samoty,
ležím tiše na zádech a strop pozoruji.
Sleduji strop a jsem znaven, jak po návratu z roboty,
přemýšlím a vidím věci krásné, ničeho nelituji.
Hle, jak měsíc zpoza mraku -
na strop bílý promítla se představa.
První o zvýšeném tlaku,
v druhé jeví se mi postava.
Mladá krásná dívka pro mne stvořená,
má oči modré a vlasy blond,
kdo ví, co tohle znamená?
Dotýkám se její siluety,
ptám se: "Proč jen nejsi skutečná"?
Kéž spojí se dva jiné světy,
neb láska má je zbytečná.
A vidím pohyb, rty Tvé k úsměvu se chýlí,
jsou krásně rudé, chci se dotknout ...
ne, neodcházej, počkej ještě chvíli.
A ona poslechne, otočí se, kráčí zpět,
natahuji svoje rty a ona je již blíže;
v tu chvíli chápu, jak jest nelítostný svět,
a propadám se v myšlenkách svých níže.
Však když cítím blízkost polibku
a nenacházím krásných jmen,
chci dítě mít a kolíbku,
však rozplývá se tenhle sen.
Proč svět je tak nelítostný,
proč sen se v pravdu nezmění?
Ač milostný či nemilostný,
mám místo lásky kamení.
Svět je krásný, však krásnější je snění.
Na světě je nejkrásnější, když sen se ve skutečnost změní!!
Hodnocení:1.27 (celkem: 33, počet hlasujících: 26)
Zobrazeno 6x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Paprsek | Láska z tanečních. | Pohled do kraje | Milostná touha | Poraď ...