Vánek podzimní se městem vine,
noc vládne, všichni spí.
Mé rozpoložení je jiné,
jen mé "já" a tato báseň, ti to ví.
Stojím tu na balkóně
a dole, dole na silnici jezdí troleje
a já hledím na ně
a ptám se, žít láskou jaké je.
Proč již všichni zavřeli svá víčka
a proč já jsem vzhůru?
Jsou v tom dívčí oči, oči jako sklíčka,
ne, ne, nemám noční můru.
Byl jsem tančit,
ano taneční kurz jsem navštívil
a byla tam spousta, spousta srandy,
však nadešel i čas těžkých chvil.
Člověk ani neví, jak se mění
a činí tak, aniž by to chtěl.
Nad krásu dívčích postav prý není?
Je! To, co je v duši, co je uvnitř těl.
Když jsem tam seděl na jedné z laviček,
hleděl jsem na slečny a říkal si, jaké se mi líbí,
však nakonec mi nesedla ani jedna z holčiček,
jež řekl vkus můj, že pro mě vytříbí...
Přišel tanec a slečna,
ač hezká, příliš mě neupoutala.
Hovořila ovšem a má duše za to vděčna
k té její v hovoru se přidala.
Ne, člověk nemůže přec tak rychle vzplanout citem,
neb je to jen mylný názor můj?
Když pozoruješ slečnu, ptej se, co je pod tím krásným krytem.
že by duše krásná? Zdali ano, tak ji opatruj!
Hodnocení:1.08 (celkem: 27, počet hlasujících: 25)
Zobrazeno 16x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Překvapuje mne tvůj názor, překvapuje mě začátek a závěr básně, nějak to není v souladu. Tak zamilovaný, nemůže spát a přitom ví, že milovat krásu je hloupé... ach jo, asi nejsem dobrý čtenář.
Zmatek | Milostná touha | Pohled do kraje | Odcházím | Chvíle zahleděné samoty