Stovky krákorajících vran,
mačkají se jedna vedle druhé,
skřek a prudké mávání křídly,
nepustí tě mezi sebe.
Nalétáváš střemhlav,
potichounku i s pozorností celého lesa,
větev je plná,
plná těch nejlepších.
Snažíš se do úmoru,
ale nikdy se ti to nepodaří.
Sedíš dole v trávě,
a přemýšlíš, kde jsi udělal chybu.
Sedíš pod tou prohnutou větví,
sedíš a za sebou máš prázdnotu celého lesa.
mačkají se jedna vedle druhé,
skřek a prudké mávání křídly,
nepustí tě mezi sebe.
Nalétáváš střemhlav,
potichounku i s pozorností celého lesa,
větev je plná,
plná těch nejlepších.
Snažíš se do úmoru,
ale nikdy se ti to nepodaří.
Sedíš dole v trávě,
a přemýšlíš, kde jsi udělal chybu.
Sedíš pod tou prohnutou větví,
sedíš a za sebou máš prázdnotu celého lesa.
Hodnocení: 3.17
(celkem: 19, počet hlasujících: 6)
(celkem: 19, počet hlasujících: 6)
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
Máš teď moc práce,takže sis nevšiml,že už tam sedíš a panečku jak zi to krákorá.
kvalitní komentář (0)
kvalitní komentář (0)
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Soutěž v pouštění draků | Sběratel | Přes slzy už tě nevidím | Moře slz | První blog