Běžel. Už hezkou chvíli běžel. Musel běžet, protože to jediné mu v té chvíli připadalo, že může dělat. A přitom to začalo tak pěkně. Po probuzení zjistil, že po několika dnech, kdy pršelo a byla zima, dnes zase svítí slunce. Navíc ho dnes nečekaly obvyklé povinnosti. Jenom si sjede do města něco vyřídit a může se vrátit domů nebo někam vyrazit. Ani nemusel tak brzo vstávat. Měl dobrou náladu a snídaně mu chutnala. Spokojen a syt se oblékl a chystal se vyrazit, když zazvonil telefon. Volal kamarád a přemlouval ho, ať večer přijde do hospody. Nemusel ho dvakrát pobízet, okamžitě slíbil, že v osm dorazí. No vida, další plus. Dnešek se jevil jako výjimečně pozitivní. Bude si to muset dnes pořádně užít a vychutnat. Navlékl se do bundy a vyšel. Na ulici ho překvapilo, jaké je tam ticho. Ulice byla prázdná. Bydlel sice v postranní uličce, ale žádný hluk nebyl slyšet ani z hlavní třídy, i když byl všední den. Řekl si, že už je dopoledne, a tak pracující jsou už zapřaženi a důchodci moc hluku nenadělají. Namířil si to k autobusové zastávce a po pohledu na hodinky raději přidal do kroku. Od západu se na obloze začaly objevovat první mráčky. A to hlásili, že dnes bude naprosto jasno. I když už byl blízko hlavní ulici, pořád nebylo nic slyšet. Teď už mu to připadalo přinejmenším zvláštní. Došel na zastávku a nestačil se divit. Zastávka byla prázdná, ale především byla prázdná ulice - ani jedno auto. Nerozuměl tomu a byl z toho trochu nervózní. Řekl si, že když tu nikdo není, autobus už zřejmě ujel a chtěl se podívat na jízdní řád, kdy pojede další. Jenže zjistil, že jízdní řád na svém místě není, někdo ho zřejmě ukradl. Napadla ho legrační (anebo strašidelná) myšlenka, že to může znamenat, že už žádný autobus nepřijede. Stále byl z toho zmatený, ale tato úvaha ho docela pobavila. Zaslechl za sebou zvuk a když se otočil, uviděl v zastávkovém přístřešku stát starého muže, který nepřítomně hleděl před sebe. Jak se tam ten dědek dostal, ptal se sám sebe v duchu. Přece jsem neslyšel nikoho přicházet. "Pane, nevíte, kdy to pojede?" zavolal na staříka. Ten ale neodpověděl a dál strnule kamsi zíral. Asi je hluchej nebo senilní, pomyslel si a pořádně si dědu prohlédl. Senior měl zplihlé delší bílé vlasy a na sobě baloňák, nějaké staré kalhoty od obleku, měl hůl a - to ho docela vyděsilo - byl bos. Ten dědek neměl boty a tam, kde by měly být se pouze černaly špinavé nohy. Celkem ho to vyvedlo z míry, a tak jenom chvilku civěl na tu zvláštní postavu. Z údivu ho probudil zvuk motoru. Z kopce dolů se blížila černá dodávka s kouřovými skly. Neměla poznávací značku. Nejela moc rychle a bylo to vůbec první auto, které toho dne viděl. Dodávka projela kolem zastávky a pokračovala dál ulicí rovně dolů. Obloha už nebyla azurově modrá, teď bylo přinejlepším polojasno. Opravdu zvláštní dopoledne, pomyslel si a pomalu začal ztrácet trpělivost. Ten blbej autobus by už moh dorazit. Jak se tak nervózně rozhlížel, všiml si, jak ho z protějšího domku někdo pozoruje. Zaostřil a uviděl nějakou starou ženu. Stála za oknem, bylo jí vidět jenom obličej a kus krku a byla neuvěřitelně ošklivá. Další, tentokrát nudící se senil, řekl si a odvrátil se. Ale nedalo mu to, byl zvědavý, jestli ho ta ženská pořád pozoruje, a tak se tam rychle znovu podíval. Za oknem už nikdo nebyl. Dědek na zastávce dál mlčky a bos postával. Je to jako nějakej úchylnej sen, myslel si a znovu se podíval směrem k domku. Baba tam pro změnu byla. Začal toho mít dost, prázdná ulice, bosej dědek, čarodějnice za oknem a i to počasí se kazí. Rozhodl se, že půjde pěšky na další zastávku. Tam ho snad nebude nic vyvádět z míry. Když vykročil, uslyšel, jak u babiznina domu vrzly dveře. Otočil se a uviděl, že stařena stojí před brankou a stále se za ním dívá, jako by ho nechtěla ztratit z dohledu. Teď už ho pozoroval i ten bosý kmet. Ten mu dokonce i mával. Přidal do kroku. teď už vůbec nebyl klidný, spíš pěkně rozhozený. Zlomyslně ho napadlo, že takové ještěry by měli zavřít do starobince, aby byl klid. Další autobusovou zastávku měl před sebou z kopce asi tři minuty chůze. Už aby byl na metru. Těšil se na normální lidi. Cestou přecházel tři příčné postranní ulice. V první si všiml, že tam stojí ta černá dodávka. Kudy se tam asi dostala, vždyť jela rovně dolů. Velký mrak zakryl slunce. Na dálku rozeznával, že na další zastávce někdo stojí. No hurá, konečně budu moct s někým prohodit pár slov, myslel si. Když přecházel druhou ulici, ze zvědavosti do ní nakoukl a polekal se. Stála tam černá dodávka, tentokrát už trochu blíž. Zůstal stát uprostřed přechodu a pouze nechápavě zíral. Vůbec se mu nelíbilo, že z dodávky je slyšet dětský pláč. Vyrazil ještě rychleji a spěchal na příští zastávku. Do třetí ulice se už bál podívat, ale stejně tam šlehl pohledem. Ve třetí ulici nestálo nic. Pořádně si oddechl. Pokračoval k zastávce a byl už docela blízko, když začal rozeznávat člověka, který tam stál. Ušel ještě asi deset kroků a vykřikl leknutím. Na zastávce stál onen bosý stařec, který se teď na něj otočil a začal mu zase mávat. "Ne!" začal křičet, "ne! ne! ne!, vy jste stál tam nahoře, já jsem vás tam viděl, tady nemáte bejt, Vy jste stál tam nahoře i s tou bábou." Otočil se a rozběhl. Vběhl zpátky do postranní ulice, kterou přecházel jako třetí a utíkal jako smyslů zbavený. Strach už ho teď úplně ovládl. Svět se mu před očima rozkmital a on vnímal jenom nezřetelné šmouhy. Asi po 150 metrech zakopl o obrubník a rozplácl se na chodníku. Chvíli nechápal, co se stalo, a když mu to došlo, ozval se za ním ženský hlas: "Nechcete pomoct na nohy?" Zvedl hlavu a zavřeštěl hrůzou. Nad ním se skláněla baba, která ho předtím tak zkoumala z okna. "Ne! nechci!" ječel, "nechci, nechte mě bejt, nešahejte na mě!" "Ale já Vám pomůžu, vydržte," řekla baba. Než si to stačil uvědomit, jedna její ruka mu sevřela krk. Byl tak překvapený a vyděšený, že se ani nezmohl ne nějaký odpor. Jenom vyjeveně koukal stařeně do její klidné tváře a jakoby z dálky jí slyšel říkat: "Počkejte chvilku, jenom vydržte." Potom už definitivně ztratil vědomí. Když se po 5 minutách rozjasnilo počasí, v prázdné ulici ležel na chodníku uškrcený muž. Za dalších 5 minut kolem těla tiše projela černá dodávka. Ten uškrcený muž už neslyšel, jak se z dodávky ozývá dětský smích.
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
4 dny štěstí | Silvestrovský autorský projekt | Nuda a překvapený kuchař | Zpočátku slunečno |