Nuda a překvapený kuchař

  

V hospodě bylo vedro k zalknutí. Výčepní a majitel v jedné osobě byl jako vždy znuděný. Pomocná číšnice byla toho dne někde u příbuzných. Škodolibě přemýšlel, jestli jela na pohřeb, ale nakonec to nechal být, koneckonců si vzala řádnou dovolenou, a tak se tím přestal zabývat. Protože kuchař vyráběl své lahůdky na přepáleném tuku za dveřmi v kuchyni, nemohl si s nikým ani popovídat. S dnešními hosty to rozhodně nešlo - tito lidé ho nijak zvlášť nezajímali. Stačilo mu mlčky je pozorovat. Začal si krátit dlouhou chvíli tím, že si představoval, jak tito občané stráví celou noc na záchodě, když začnou působit speciality toho šarlatána od plotny. Snad stokrát mu už vyčítal, že své jídlo příliš mastí. Hlavně při pohledu na bramboráky splývající v oleji se mu zvedal žaludek. Kuchař vždy opáčil, že si nikdy nikdo nestěžoval, nasadil si sluchátka, zapnul walkman na plný pecky a neviděl, neslyšel, mastil dál. Nestěžoval, ale jestli se to dozví hygienik, tak poletíš, myslel si vždycky výčepní. Protože tady dnes číšnice nebyla, musel také roznášet. Dumal nad tím, jak to může ona vydržet, chodit celý den po jedné místnosti sem a tam jako zvíře v kleci. Když šel pošesté ke stejnému stolu a zpět, měl toho dost. No, aspoň si můžu zblízka prohlídnout dnešní osazenstvo, přemýšlel. Moc jich tu nebylo, venku bylo pěkně, a tak asi většina místních vyrazila raději do přírody. Pouze 3 štamgasti jako vždy zaujímali své žalostné pozice v rohu. Vy k těm židlím jednou přirostete, myslel si výčepní. Byli to obtloustlí důchodci, žvanící o všem a o ničem. Jeden z nich měl odporný zvyk stále se dloubat v uších. Druhý zas rád obšťastňoval hospodu svými "učenými" řečmi o politice a současné situaci. Ať začal z kteréhokoliv konce, vždycky skončil u toho, že za komunistů bylo líp. Ty bys měl ty svý glosy vydat knižně, myslel si pokaždé výčepní, třeba by se někde hodily na podpal. Třetí většinou neříkal nic, zato se vždycky nejvíc ožral a pak koukal ženským do výstřihu. Kromě těchto tří králů tady dnes byli jen 4 další návštěvníci. Na velkou tržbu to rozhodně nevypadalo. Výčepní znal jen 2 z nich. Jedním byl místní školník, asi čtyřicetiletý, docela sympaťák, ale moc toho nenamluvil. Většinou si jen objednal pivo a utopence a občas pronesl, jak ho štvou místní žáci, že se ve škole nepřezouvají. Poté si vždy otevřel noviny a zmlkl. Dnes ještě pronesl, že ho v novinách zaujal článek o tom, jak nějakou rodinu na severní Moravě někdo podřezal přímo doma. Také nemohla chybět bývalá pošťačka, dnes invalidní důchodkyně. Bylo jí kolem padesáti a hezký pohled na ni tedy nebyl. Pokaždé se zlila až pod stůl a domů ji často vozili na dvoukoláku. Její manžel, zedník, raději jezdil daleko na stavby a přespával tam, aby s ní nemusel sdílet domek. Kdysi, nejspíš tak před 500 lety, to prý byla svůdná mladice a největší rajda v okolí. Sjížděli se za ní údajně i přespolní. Dnes to byla troska, která už měla zase upito. Další 2 tady viděl výčepní poprvé. Jedním byl muž neurčitého věku a postavení. Objednal si pivo a klobásu. Chudáku, nevíš, do čeho jdeš, až ti místní uzenina od mistra kuchařského s walkmanem vykloubí střeva, budeš proklínat celý tenhle okres, uvažoval výčepní. Cizinec mezi tím kouřil jednu cigaretu za druhou. Výčepnímu nebylo jasné, proč má ten člověk v takovém vedru na sobě kromě trička ještě koženou vestu. Posledním byl poďobaný mladík, který si poručil jenom džus a hltal časopis Stadión. Určitě má venku kolo, soudil výčepní podle elastického oblečení, které měl adolescent na sobě. Bejt tebou, tak si to kolo pořádně hlídám, aby ti ho místňáci neukradli, řekl mu v duchu výčepní. Těšil se domů a uvažoval, že bude muset před odchodem pořádně vyvětrat, aby zbavil lokál výparů z walkmanovy alchymistické dílny. Najednou se u vchodu ozval křik a do hospody vpadl místní rváč, známý po celém okolí, o kterého se nejednou zajímali policajti. Zjevně pod parou, dožadoval se dalšího panáka. "Hochu nezacláněj a běž si vylejt žal někam jinam, nejsem na tě zvědavej," odpověděl klidně výčepní. Výrostka to neuspokojilo, zavrávoral a začal hulákat: "Koukej mi nalejt, ty debile." "Vypadni, šmejde," zařval výčepní a popadl alkoholika za košili. Hosté jen mlčky a někteří i ohromeně přihlíželi. Mládenec se výčepnímu vysmekl a podařilo se mu ho udeřit pěstí do břicha. "Sakra, pojď mi pomoct!" zakřičel výčepní směrem ke kuchyni. Kuchař ale nic neslyšel, poněvadž mu zrovna do uší buráceli Deep Purple a klidně připaloval své další dílo. Potom se už v lokálu strhla mela. Když kuchař asi po 20 minutách vstoupil do místnosti s hotovým jídlem, vypadly mu talíře hrůzou z ruky. To, co spatřil, připomínalo záběr z laciného hororu. Všichni byli mrtví. Leželi na zemi i na stolech s podřezanými krky a zápěstími. Z některých ještě v pravidelných intervalech cákala krev. Podlaha jí byla úplně nasáklá. Z prostředního stolu se na kuchaře šklebila uříznutá hlava výčepního. Mrtvé, vyvalené oči na něj nevěřícně hleděly. Někdo tady ale už nebyl. Tou dobou seděl už spokojeně v autobusu a nůž měl pečlivě schovaný ve vnitřní kapse vesty. Muži neurčitého věku a postavení, který předtím kouřil jednu cigaretu za druhou, hrál ve tváři šťastný dětský úsměv a po vnitřní straně levé nohavice mu zase konečně stékalo sperma. Ale skoro mu to dnes nevyšlo. Ten mladý ožralý pitomec to všechno málem zkazil. Příště si musí vybrat nějakou ještě zapadlejší vesnici, kde mu to nebude nikdo komplikovat. Těšil se na to.

Zobrazeno 11x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>

Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.

Komentáře

Ingrid Indigová 13.1.2009, 13:45

Nečekaný spád,čtivě napsané.

kvalitní komentář (0)

Reaguj >>