2 987 autorů
Ti co jsou spokojeni sami se sebou, mají špatný vkus.
[Balzac Honoré de] Další >>
Začátek
druhý díl - Pár střípků (terapie psaním) - mé střípky začaly před pěti lety
Autor: Jenny
,
23.11.2011,
Povídky
Když mi před pěti lety zavolal kamarád Tomáš a pozval mě do Prahy, byla jsem nadšená. Mám to město ráda. I jeho jsem měla ráda.
Začínal druhý týden v září, měla jsem před sebou ještě víc než dva týdny volna, mohla jsem klidně odjet. Vlastně odletět, ale to jsou jen zbytečné detaily. Tom byl jako vždycky skvělej, na následující den mi bloknul letenku a třináctýho září roku nula šest mě vyzvednul na pražském letišti. Všechno bylo tehdy fajn, byla jsem šťastná, plná očekávání, plná chuti do života, i když to může znít jako klišé. Bylo to tak.
Pravda, prvotní nadšení a příval euforie lehce pohasl, když jsem se dozvěděla, že se mi nemůže věnovat tak, jak jsme si oba mysleli. Měl práci. Měl hodně práce. Časově byl vytíženej tak moc, že mi přisunul noťas se slovy, zatím se mrkni, kde co je.
Pod pojmem kde co je, si lze představit cokoliv. Chvíli jsem si prohlížela různé stránky, v podstatě mě to ale nebavilo. Nepřijela jsem proto, abych koukala na net, to jsem mohla zůstat doma. Zůstat doma v prázdném bytě, protože rodiče, s kterými jsem trávila prvních pár dnů v září, už měli své starosti a povinnosti, tudíž táta odjel a mamka byla pohlcená novým projektem natolik, že trávila v ateliéru a kanceláři, kromě dnů i noci. Byt vlastně tak docela prázdný nebyl, pokud započítám i členy zvířecí říše, čítající tři psy, dvě až tři kočky, papouška, želvy a dvou ptáků v kleci, jejichž název teď není vůbec důležitý. Nenudila jsem se. Nebylo mi ani smutno. Ale představa Prahy, Čech vůbec, mě nadchla. Těšila jsem se. Těšila jsem se, že třeba i někoho novýho poznám. Novýho ve smyslu vztahu. Můj předchozí skončil po vzájemné dohodě, že to tak bude lepší. Pro nás pro oba. Od té doby uplynulo šest měsíců a já jsem byla ochotná, se do něčeho novýho případně pustit. Jenže můj hostitel měl plnou hlavu práce a mě nabídl jen net. Když zahlídl skleslost, naťukal mi jakousi adresu s tím, že se mám bavit. Seznamka. Přišlo mi to k smíchu. Letím do Prahy kvůli seznamce na netu?
Udělali jsme si kávu a trochu probrali následující dny. Načrtl mi časovej plán, moc volna pro mě v něm nebylo, ale i to málo slibovalo nějakou zábavu. Akci, něco, co spolu prožijeme. Souhlasila jsem, že do té doby zkusím jeho náhražku, v podobě seznamky. Neměla jsem vůbec chuť se seznamovat přes net. Jak? Ale mohla bych tam třeba najít lidi, kteří by se šli projít na mosty, nebo nějaká místa, kam se mi samotné nechtělo. Má představa vzala za své ve chvíli, kdy bylo potřeba se registrovat. Lidé se ani tak nechtěli seznamovat, jako si psát. Pod pojmem seznamovat, myslím reálně se sejít. Našla jsem si prostor, kde se to hemžilo více lidmi, respektive nicky, a včlenila se do diskuze. Ukázalo se, že nebude úplně jednoduché zrealizovat můj nápad. Neměla jsem fotku v profilu. V podstatě nikdo na mě nereagoval, když nepočítám pitomce, anebo méně, či více omezené lidi v tomto smyslu. Abych objasnila výraz pitomec, tak to byli třeba lidi, kteří si přáli vyměňovat smajlíky, nebo ti, kteří si chtěli psát o nechutnostech a perverznostech. Jednoduše, pitomci.
Po doplnění fotky se situace výrazně obrátila, nabídek k seznámení jsem měla dost a poprvé, po delší době jsem si sama připadala jako idiot. Totiž, z lidí, které jsem oslovila, se sejít nikdo nechtěl, anebo chtěl, ale … Shrnu to, nerozuměla jsem tomu. Mívala jsem tolik vzkazů, na které než jsem odpověděla, protože mi přišlo neslušné neodpovědět, už mi nezbývala energie na to, argumentovat vybraným, proč se chci sejít.
Proč? Nechápala jsem to. Dopadlo to tak, že jsem ta místa, která mám ráda, procházela sama. A sama se místy i cítila a přemýšlela jsem nad tím, že bude možná lepší pobyt ukončit dřív.
S Tomášem jsem sice byla, když to šlo, ale pocit štěstí se pokaždé vytratil příliš brzo. Chápala jsem, že je pracovně vytíženej, to jsem se naučila poměrně brzo, takže zbývalo jen se rozhodnout, jestli se mám vážně vrátit.
A tady je pro mě podstatnej první moment v mých vzpomínkách, kdy jsem mohla ovlivnit svůj život. Jenže já se rozhodla jinak. Z mého současného pohledu špatně. Z pohledu celkového si nejsem jistá, jestli bych se rozhodla jinak, kdyby to šlo. Ale ono to nejde, takže úvahy tímto směrem jsou zbytečné.
Zůstala jsem.
Můj život se měnil. Pomalu, nebo jsem si to aspoň myslela, že pomalu a není se čeho bát.
Jenže …
Zatím žádné hodnocení
Autor zakázal hodnocení tohoto díla.
Komentáře
Štěpán Wenke 22.3.2012, 00:13
kvalitní komentář (0)
Honza7 14.2.2012, 19:15kvalitní komentář (0) 14.2.2012, 19:28díky za přečtení a názor, nevracím se ráda, ale když to chci mít od začátku, tak musím.
musíme být silní.......pravdivé a zároveň tak brutálně klišoidní...
kvalitní komentář (0)Reakce: Honza7 14.2.2012, 19:33já to znal..., pamatoval jsem si to ještě kdysi z tvého blogu, je to téměř totožné, jenny. já vím, proto je to ráda taky v uvozovkách..., je to prostě nutnost
chápu to, mám to podobně... dneska to je všude samý klišé..., na tohle téma jsem viděl nedávno i film...kvalitní komentář (0)Reakce: Jenny 14.2.2012, 19:35jakože líbko viď? no to byl blog jak blázen
a název bys taky mohl napsat, žejo, toho filmu.
kvalitní komentář (0)Reakce: Honza7 14.2.2012, 19:46Název pohledám a napíšu do vzkazů, moment...
jn, líbko, co si budeme povídat, tvůj blog patřil vždy k těm top nejčtenějším...
kvalitní komentář (0)Reaguj >>
Pracovní vytíženost bych chápal, ale nic se nemá přehánět. Tedy existuje něco jako "sociální empatie", to znamená respektování duševních potřeb toho druhého. Ta by neměla být deformována vnějšími vlivy. Vím, že se to lehko napíše a asi se mnou spousta lidí nebude souhlasit, ale občas se musí udělat NĚCO, co vybočí ze zavedeného řádu, ať je dopad jakýkoli. prostě NĚCO, co změní běh věcí k lepšímu. Toho tvůj hostitel evidentně nebyl schopen a zůstává otázka, proč tě vlastně zval.
kvalitní komentář (0) 2.1.2012, 14:50děkuju Marku za přečtení a komentář
jo, takové dobré sociální cítění a empatie, to je výhra, ovšem taky je pravdou, že ne každý to má, ať už cítění, nebo empatii samotnou, žejo, no, takže...
na dotaz proč mě vlastně zval, když měl práci mi tehdy odpověděl, že v době, kdy mě pozval měl "volno" ale protože měl a zřejmě pořád má práci "s volnou prac.dobou" přišla mu mimořádná zakázka, takzvaně rodinná, kterou nešlo odmítnout. Zvláště pak uvážíš-li, že zaměstnavatelem je rodinný podnik. To jdou pak ohledy stran empatií stranou, aneb byznys je byznys.
kvalitní komentář (0)Reaguj >>
Proč? Protože zvědavost a ješitnost mě sžírají! Protože nevím, nevím a to je to nejhorší. Uvažuji, jak to mohlo dopadnout.
Znám několik podobně začínajících, životních příběhů a každý říká, udělal/a bych to jinak (ti, co je ještě žijí, neříkají nic).
Ke stylu psaní, sedí mi. Mám tyhle emocionální, sebekritické, trýznivé texty rád. Cítím z nich radost a optimismus
Jen malý dotaz, zapadá do tohoto celkového konceptu i ta povídka z nemocnice?Jiné výhrady nemám, ani vlastně nemůžu mít. Ne.
Největší potěcha? Jsou dvě, že píšeš (děkuji) a tvá "Klíčová slova", hodně napoví. Piš dál, ale opatrně, když člověk krvácí, umírá rychleji...
PS: zákaz hodnocení, krása! Jednoduše pěkné.
kvalitní komentář (0) 2.1.2012, 14:42moc děkuju za komentář, objevila jsem až dnes, takže...taky až dnes děkuji a reaguji
no, ano, zapadá to do celkového konceptu, aneb co tomu (nemocniční povídka) předcházelo.
zákaz hodnocení je proto, že nechci aby mi někdo hodnotil život.
ono je to bez toho hodnocení lepší, si myslím.
ještě jednou děkuju.
kvalitní komentář (0)Reaguj >>
Bambi 29.11.2011, 18:37 2.1.2012, 18:01taktéž děkuju za přečtení a komentář slečno
kvalitní komentář (0)Reaguj >>
28.11.2011, 10:17jo vono je docela rozdíl cítit se jako idiot, a být idiot
ale vždyť je to jedno, viď
každopádně díky za tvůj moudrý příspěvek.
kvalitní komentář (0)Reaguj >>
. Líbí se mi, jak to graduje, začíná pozvolna, pak nabírá obrátky v těch internetových seznamkách, pak je pro mě špička a sklouzne do klidu s otazníkem. kvalitní komentář (0)
23.11.2011, 17:03děkuju za přečtení a komentář.
postupem, ze sebe udělám poměrně dost velkýho idota, ale je to potřeba, tedy...potřebuji se z toho vypsat. i za cenu ztrát.
kvalitní komentář (0)Reaguj >>
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
kudy kam | V březnu | Mám ráda bouřky | 2016 | Čekání na zázrak