ústraní...

Autor: Prefeta , 8.12.2012, Povídky

  

Dnes jsi byla jiná, zvláštní, a o to více půvabná. Šel z tebe ale také strach, jako když ustřihneš rozkvetlou pampelišku a ochutnáš hořké vnitřnosti, co z ní vyvěrají. Bál jsem se, že jsi odkvetla, pro tu chvíli, nebo pro život. Snad zítřek ukáže víc.

Hádali jsme se, rozfoukávali jsme naše chmýří přátelství a pak za ním ve smíchu běhali bosi po louce, nesnášeli jsme se, abychom se dlouho do noci milovali, jak prosté.

Mluvíme pravdu, nebo lžeme. Lžeme druhým, nebo sobě, nalháváme si, čeho se bojíme, opouštíme zodpovědnost za naše činy. Kniha života je totiž prý již napsána, a tak jen alibisticky čekáme. Čekáme?

Zase jsem tě objal, krásně voníš. Přes rameno pozoruji chmýří, odlétá. Do světa, jako my... Odkvetli a padli.

Snad zase na jaře...

Zatím žádné hodnocení

Zobrazeno 25x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>

Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.

Komentáře

Jenny 13.1.2013, 17:17

přijde mi to jako oťukávání žánru
ale neřekla bych, že je to povídka
milé, ano, to je milé
ale pětku bych ti dát nemohla
víš, jen proto, že je to milé sdělení, protože ...

kvalitní komentář (0)

Reakce: Prefeta 18.1.2013, 17:20

co jiného, než povídka? Asi reflexe, leč taká kapitola tu není... a spíš než ostatní, je to povídka, což?



kvalitní komentář (0)Reakce: Jenny 21.1.2013, 19:56

nebránila bych se jediné další možné kategorii zde - a sice Ostatní
nu což, prostě mi to nepřijde jako povídka, svět se ani nezastaví, ani se nic významově velkého nestane



kvalitní komentář (0)Reaguj >>