Střípky

první díl - Pár střípků - ... Když se stanoví diagnóza, nastupuje léčba. Každá léčba má svůj začátek, svůj průběh a budu ráda, za její úspěšnej konec.


Autor: Jenny , 13.9.2011, Povídky

  

Den první

Probouzím se do tmy, do husté, bílé tmy. Všechno kolem mě je zvláštní. Snažím se podívat z okna, ale postel, na které ležím, je umístěna tak, že se mi to nedaří. Koukám se před sebe a nad sebe, ale nevidím nic, jen rozpitou bílou barvu. Zamrkám. Začínají se tvořit obrysy něčeho. Nevím čeho, protože mě to neskutečně vyčerpává, a tak zavírám oči. Snažím se zorientovat. Potichu, poslepu. Usínám.

Když jsem se probudila podruhé, všechno bylo zřetelnější. Nemocniční pokoj změnil barvu bílé na pastelové tóny zelené, oranžové a snad modré. Snažím se otočit hlavu, abych viděla z okna. Jde to těžko, bolí to. Vlastně všechno mě bolí. Okno je po pravé straně, takže dveře budou na opačné, napadá mě. Dokázala jsem se pootočit tak, abych viděla ven. Výhled se nezměnil. Cítím první příval určité jistoty. Teď se budu moct rozvzpomenout na to, co se stalo. Kde jsem, vím, na klinice. Poznávám to právě podle výhledu.
Slyším šum z druhé strany, ale nemám sílu na to, se otočit. Asi někdo vešel, možná, že více lidí. Šum se mění na směsici hlasů. Nedokážu je rozeznat, jen je slyším a únavou se mi opět zavírají oči.
Nespím, vnímám šumění hlasů v pokoji. Chci otevřít oči, ale zjišťuji, že to nejde. Cítím únavu a zároveň zvědavost, mírnou zvědavost. Jednotlivé hlasy mluví skoro současně, tohle bude těžké, napadá mě. Vyberu si jeden, jen jeden ze všech a budu se snažit rozluštit slova. Nebo aspoň některá. Splývají mi do nesrozumitelného vrnění. Snažím se překonat únavu, protože mě zajímá, co se děje. Co se stalo?

Něčí ruka mě hladí. Je to příjemné? Nemůžu se rozhodnout, jestli ano, nebo ne. Cizí prsty putují z mého čela někam k rameni a posunují se níž, až se dotknou mých. Jako závan vzduchu, jako první nesmělý dotek. Nezdálo se mi to jen? Chci se ujistit, ale nemám sílu se pohnout. Aspoň otevřít oči. Jen trošku. Nejde to. Propadám panice, ne doslova. Jen se bojím, že všechno z toho, co jsem před pár okamžiky cítila a ještě dřív viděla, byl jen sen. Bojím se, že spím a nemůžu se probudit.

Pálí mě oči. Další pokusy je otevřít se ukazují jako zbytečné. Cítím slzy. Své slzy. A slyším nesourodost zvuků. Všechno je jakoby rozmazané, přemáhá mě únava. Tenhle boj se spánkem nezvládnu. Poslední myšlenka, která mě napadá, patří tomu, že se mi zdá sen ve snu. Že jsem neviděla ani barvy v pastelových tónech, ani výhled na horskej masiv. A co ten dotek? Byl tak nesmělej a lehkej jako pírko, ale byl.
Nebo ne?

Zobrazeno 117x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>

Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.

Komentáře

patricie 1.3.2017, 11:56

ráda si přečtu všechny povídky, piš, jde ti to, asi líp, než ty verše ( promiň za to mé hodnocení - matlanice ))moje zmatlaniny už tu nikdo komentovat nechce, což mě mrzí, potřebuju vybrat do soutěže a znát názor více lidí, stejně tam to "Sebepoznání" pošlu - rozhodím porotu

kvalitní komentář (0)

Reakce: Jenny 1.3.2017, 12:05

já se za "matlanici" nezlobím, vážně to může působit tak, jako na tebe i na ostatní, je to jen důkazem toho, že touhle cestou se vydávat nemám
což tuším, přesto to občas ještě zkusím, víc než verše jsou to pocitovky a ty prostě buď osloví, nebo ne

co se týká tvého názoru na to, že mi jde próza líp, tak i tady ano, nejsi první, kdo mi to sdělil, nicméně i za to, díky
rozhodit porotu - jakože tady?



kvalitní komentář (0)Reakce: patricie 1.3.2017, 12:41

taky píšu pocitovky taky nemám ráda, když mi do toho někdo kecá jsou to moje city a pocity, tak to matlám podle sebe ta ukolébavka není vůbec špatná, akorát je trochu rozházená, jako to moje Sebepoznání a co, vadí nám to snad?
ne, tady ne, v opravdové soutěži, byla jsem oslovena redakcí a organizátorem soutěže



kvalitní komentář (0)Reakce: Jenny 1.3.2017, 12:47

to je prostě úděl pocitovek
osloví líbí se, neosloví, nelíbí se.
udělat z nich víc je pro mě nesnadné, protože neumím tvořit verše, sice poznám rytmus a rýmy, to jo, ale neumím to s přízvučným a druhým, jedu jen po povrchu a to většinou nestačí pro hlubší práci na textu.

k té soutěži - uvidíš, třeba budeš slavit, záleží na více věcech, jako třeba zadání a tak, a potom, čím víc lidí, tím více chutí



kvalitní komentář (0)Reakce: patricie 1.3.2017, 15:47

klidně si tvoř dál, není člověk ten, aby se zalíbil lidem všem - v tom máš pravdu a děláme to hlavně pro sebe! já se vypíšu ze svých pocitů a je mi fajn
zamrzelo mě, jak hloupě reagovala Hesiona - já si do blogu dávám i kritiky, nejen chvály ( i když ty potěší pochopitelně víc) , jestli si myslí, že si snad diskuzi mažu stačí si zalistovat a číst
očekávala jsem tu spíše kritiky a názory - hloubání nad tou myšlenkou, než nad stavbou textu a formou, to laickou veřejnost nezaujme a o tom hlavně poezie není, už se zase opakuju, já vím v soutěži bude odborná porota ) erudovaní autoři) jak tu kdosi řekl a potom rozhodují čtenáři, počet hlasů, co j eto platné, když někdo postaví text dle všech pravidel a dokonce ho i umně upraví do řádků a obsah je o ničem? myšlenka žádná a když, tak trapně a hluše zpracovaná?



kvalitní komentář (0)Reakce: Jenny 1.3.2017, 19:59

poznámku s Hesionou moc nechápu, asi se to váže někde k nečemu, kde jsem nebyla, ale nezdá se mi, že by ona reagovala hloupě, na tohle jsem machr já

no, se soutěží to je fajn určitě se můžeš podělit i tady, a to jak odkazem na danou soutěž, pokud je to ještě aktuální, nebo později výsledkem.



kvalitní komentář (0)Reaguj >>

patricie 1.3.2017, 10:48

ta povídka je dobrá, hodně dobrá a krásná
připomínáš mi mého synka, tím rukopisem, píše taky takové smutné a krásné povídky a úvahy, líbí se mi ten styl, to rozepisování děje a popis skutečnosti a líbí se mi i toto téma
jsi fakt dobrááá!

kvalitní komentář (0)

Reakce: Jenny 1.3.2017, 11:40

ahoj, díky za komentář
to už je let, co jsem to napsala a od té doby ani ťuk v pokračování, čas příšerně letí...
těší mě, že tě zaujal styl.




kvalitní komentář (0)Reaguj >>

dix 14.7.2013, 12:55
Hodnocení: 5

Nevím, jestli si mám přát, aby další den byl lepší a nebo stejně podivný, protože ta podivnost se mi podivně líbila, až mě z ní chvilkama mrazilo.

kvalitní komentář (0)

Reakce: Jenny 14.7.2013, 13:03

děkuju taktéž
podivný, jo, pro mě pitomě podivný, když dezorientace, ale jsem ráda, že oslovilo. to děkuju.



kvalitní komentář (0)Reaguj >>

Vydrýsek 14.7.2013, 12:45
Hodnocení: 5

Moc dobře napsané. Má to spád, jak kdyby to byla akční scéna a událost několika málo vteřin a přitom...se to tak nekonečně vleče... Oživilo mi to moje vzpomínky na takové probuzení...


kvalitní komentář (0)

Reakce: Jenny 14.7.2013, 13:00

děkuju
asi nejvíc za to, že se mi podařilo to podat tak, jak jsem chtěla, aby to vyznělo.



kvalitní komentář (0)Reaguj >>

Jarda 21.11.2011, 16:26

To je fakt, ve snech je "záchranná brzda", že se člověk může probudit, což v životě se se vším musí poprat. Díky za Tvůj komentář k mému komentáři.

kvalitní komentář (0)

Reaguj >>

Jarda 21.11.2011, 14:31

Líbí se mi. Nemůžu si pomoct, ale je v ní shovaný optimistmus. Ta myšlenka, že se jedná o sen ve snu je zajímavá. Byl to vážně sen nebo skutečnost? Je hezké nechat sny plout, prožít je a nebránit se jim. Pěkná.

kvalitní komentář (0)

Reakce: Jenny 21.11.2011, 14:43

děkuju Jardo za přečtení, hodnocení a tvůj komentář.
brala bych tu možnost snu, protože z každého snu, se jednou probudíš a ...



kvalitní komentář (0)Reaguj >>

Hesiona 13.9.2011, 20:55

Den první se mi zamlouvá. Jsem napjatá, co bude dál

kvalitní komentář (0)

Reakce: Jenny 16.9.2011, 11:49

děkuju za tvůj čas a komentář.
co bylo dál vím, jen to... jen to prostě sepsat.



kvalitní komentář (0)Reaguj >>

Satanriel 13.9.2011, 20:34

Mile rád si počkám na další pokračování.
Zatím se mi to čte dobře, zatím je to střípek, že?
Rozhodně pole kreativity je velmi dobře rozestavěno, jen piš piš. Kolonka "Zařadit dílo mezi oblíbené" je už dlouho hladová.

kvalitní komentář (0)

Reakce: Jenny 16.9.2011, 11:48

nejsem si jistá o zasycení zrovnou mnou.
Nicméně, děkuju za čas a přečtení a taky za komentář, měla bych se pustit do další stránky, když ono to jde tak pitomě těžce...



kvalitní komentář (0)Reakce: Satanriel 16.9.2011, 11:54

Já ty svoje "feťáky" a emocionální "výplachy" střev píšu, když už škrábání na zadku ztrácí své kouzlo lenosti.

Tenhle druh literatury mi jde právě nejlépe, aspoň si to myslím
Hlavně nespěchej, nemá to cenu. Lepší nedopsat půl řádky, než to celé pokaňkat černým inkoustem.

K dílu? Líbí se mi krátkost vět. Jejich stručnost, která tam vlastně není. Je to jako roztěkanost naučit hrát na dechový nástroj.



kvalitní komentář (0)Reakce: Jenny 16.9.2011, 12:00

Jo, jde ti to, jestli nejlíp, těžko takhle říct, ale jde ti to.
Musíš mít kolem sebe zajímavej "materiál" co se týká lidí, nebo zažitý příběhy, nebo pestrou představivost, nebo spíš kombi všeho.
Krátkost vět mi zaručuje nekoketovat s jinými vzpomínkami a nemělnit tak to, co chci napsat.



kvalitní komentář (0)Reakce: Satanriel 16.9.2011, 12:11

Krátkost vět je v tomhle druhu psaní hodně užitečné. Připadá mi, že dává čtenáři více prostoru na uvažování mezi nimi, uvažovat nad tím, proč se autor nerozepisoval a i nad tím, jestli v nich není něco více, provokují.
Krásná báseň se dá napsat dvěma řádky, stejně tak i beletrie. Jen umět hledat.
Jedinou problematikou krátkých vět je že když zapomeneš (jako autor) jejich (tvůj vnitřní důvod) význam, ztratíš se více než čtenář, protože jsi měla čistou formu a zůstala ti jen schránka. Proto nečtu své díla po sobě více jak 2x.

Jinak, je to kombi všeho.

PS: nebo krása v krátkosti vět je v tom, že vystačíš s dechem, pokud to někomu předčítáš nebo si u čtení mumláš



kvalitní komentář (0)Reaguj >>