Tady jsem asi už byl ale došly mi slova dřív než jsem je stačil chytit do lasa.
Takže ...
Nemusíš mi vysvětlovat co a proč, jen moje vjemy:
Nepodařilo se mi už na počátku dostat přes jinotaj prvního verše. Jak může něco horkem ztěžknout. V cukřence slyším jen lžičku a ty na mě kleště (dojem již vykleštěn). Patrně to má co dočinění s dílem, které neznám (Mea culpa).
Na konečné jsem to ale vypil.
A tak ...
úsměv,
protože.
k těm kleštím, je to těžký, vím, ale šlo mi o to, o ten kostkový cukr, a ten se kleštičkami na něj z cukřenky se bere, kdyby lžička, která měkčí, ale zase... kolikrát sis z cukřenky s kostkami bral lžičkou cukr?
Proč čaj nechutná jako víno a víno jako čaj? Chtěl bych být opit, neustále, neustlán ve verších.
Tohle je správně postavená miniatura.
Můžu mít připomínky, ale ty jsem řekl přes SZ. Tady jsou zbytečné.
Hodnotím kladně, ale taková stupnice neexistuje, protože není zde záporná.
Jenny, úsměv, jo?
Snad jen, nebál bych se zdrcnout poslední dva řádky a vsadit tam trojtečku nebo cokoliv. I tak
pochvala od Satana? ne, kdepak jenom sis nechal prostor na pozdější hodnocení, a protože tady už není ta záporná stupnice, šáhneš po svý oblíbený ...
děkuju za komentář, líbil se mi.
Život jde dál | Na cestě | 2016 | Začátek | Vlaštovky z papíru