Strach I.

tohle je už asi 3 roky staré, ale nedokázala sem to sem dát dříve. Tak až teď...


Autor: alba.archangelos, 12.9.2008, Povídky

  

Už zase měla strach. Strach ze všeho.
Nechtěla nikoho vidět. Nechtěla cítit ničí blízkost… Ne, to nebyla pravda. Moc si přála cítit jeho blízkost. Ale bála se. Bože, proč musela trpět těmi všemi šílenými fobiemi?
Proč sakra?
Už byla zase protivná na všechny ostatní okolo sebe, ale nemohla jinak. Jak si přála být úplně normální, necítit strach.
Bála se lidí, zúžených prostorů, bála se města, bála se, že ztratí blízké lidi, místa, věci… Ale bála se taky samoty…
Tak co tedy dělat? Neměla ponětí.
Nesnášela ten pocit, když nemohla dýchat, všechno v ní se svíralo, závrať. Ten strach byl ochromující. Bála se, že omdlí, udusí se, umře.
Ano, bylo řešení. Ale bála se toho…
Bylo by to tak krásné, necítit strach.
Odejít.
Umřít.
Neotravovat už nikoho.
Cítila se provinile, když byla na všechny okolo sebe protivná. Ale nemohla si pomoci. Musela je udržet od sebe dál. Zůstat za tou zdí. Sama. I když se toho bála.
Nikdo nesmí proniknout do jejího světa. Nikdo nesmí objevit její strach!
Nevěděla proč, ale nikdo nesměl!
Ach Bože, zase chtěla být sama, a přitom tak toužila po společnosti. Jenže… Nemohla.
Bylo to silnější než ona. Nedokázala to ovládnout. Jakmile se objevil strach, bylo to špatné. Pak už se to nedalo zastavit…
A i když jí to přešlo, byla smutná a mrzutá. Tohle nebyl život!
Už to nechtěla nechat jít dál. Už nemohla!
Stačí pouze jeden skok, jeden řez, pár polknutí…
Co bude nejlepší? Už věděla.
Vzala z lékárničky vše, co našla. A polykala, a polykala…
Chutnalo to příšerně. Ale pak přišlo ticho, tma…
Konečně už nemusela snášet žádný strach…

Zobrazeno 9x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>

Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.

Komentáře

Zatím žádné komentáře