Zhubněte! stálo v předmětu nové zprávy v mé emailové schránce. To určitě, pomyslel jsem si a hodil email do koše.
Tato zpráva nemůže být odstraněna! upozornil mě blikající rámeček na displeji mého počítače. Pošlete tuto informaci deseti svým přátelům a dojdete blaženého pokoje.
Co to je za nesmysly, blažený pokoj???
Označil jsem zprávu jako spam.
Tato zpráva nemůže být odstraněna!
No co, ignoroval jsem zprávu a otevřel další příchozí poštu. Stalo se však cosi, co nový email svým předmětem neprozrazoval.
Zhubněte opakováním naší mantry, objevilo se ve zprávě, společně s nápisem "BE SLIM", který k sobě neznámou silou přitahoval ikonku myši. Ač jsem s ní uhýbal, vynakládal úsilí k zabránění styku, šipčička myši si přeci jen našla cestu a klikla na "be slim".
Na monitoru se objevila příšerně otylá ženská, která dosahovala rozměrů obrazovky, usmívajíc se a odhalujíc dokonalý chrup z nejlepšího reklamního spotu na bělící zubní pastu, započala odříkávat tuto báseň:
HUBNI, HUBNI, CO CHTÍT VÍC
HUBNI LEHCE, JAKO NIC
Trošku mě to pobavilo, ale hned v zápětí jsem si uvědomil, že do mého počítače jsem si nejspíš natáhl vira. Vypnul jsem a znovu zapnul PC, ale to k ničemu nevedlo. Okamžitě mě přivítala tatáž žena a volala svůj hubnoucí slogan.
Byl to už starý počítač a neměl zabudovány reproduktory. Externí jsem ještě nepřimontoval, přesto mi slogan trhal ušní bubínky!
Zpocený jsem sáhl po telefonu. Jedině kámoš Radek, ajťák, snad poradí. Hubni, hubni… však řvalo bytem, že nebylo lze zaslechnout volací tón, natož něco jiného. Položil jsem telefon a přemýšlel.
Když je nemůžeš porazit, přidej se k nim! vzpomněl jsem si na staré Britské politické heslo.
Dobrá. Nadechl jsem se a sleduje krásně hubenou ženu na obrazovce, zvolal jsem:
HUBNI, HUBNI, CO CHTÍT VÍC
HUBNI LEHCE, JAKO NIC!!!
Prohmatal jsem si břicho. Můj pivní mozol byl asi o deset centimetrů menší! Nevěřil jsem a zvolal znovu:
HUBNI, HUBNI, CO CHTÍT VÍC
HUBNI LEHCE, JAKO NIC!!!
Ucítil jsem, jak moje boky a moje stehna ztrácejí na objemu a za stálého křiku té paní z reklamy, jsem přeposlal zprávu s dodatkem, aby se nebáli a nakoupili vatu do uší, všem svým nejbližším, včetně rodičů, jejichž otylost zabraňovala jakémukoliv společenskému styku. Nevešli se totiž do vchodových dveří.
E-mail byl odeslán a žena, jako zázrakem, ztichla.
Pche Radek! řekl jsem si, jedině můj fištrón…
Posadil jsem se pohodlněji před monitor s již mlčenlivou kráskou a spustil:
HUBNI, HUBNI, CO CHTÍT VÍC
HUBNI LEHCE, JAKO NIC
HUBNI, HUBNI, CO CHTÍT VÍC
HUBNI LEHCE, JAKO NIC……
………
Po týdnu dveře jeho bytu vyrazila policejní patrola na popud kamaráda Radka, který každý večer marně čekal u pravidelného piva v hospůdce, kam pouštěj ajťáky a divil se, že jeho jediný kámoš už nechce pít s ním.
V bytě nikdo nebyl, jen počítač běžel, na monitoru tančila jakási dívka a na židli před počítačem ležely kšandy, svetr a hodně řídké džínsy, střižené do zvonů.
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Jirka a Otakárek | Gnorr - cesta pomsty | care-assistant (ošetřovatel) | Whistleblowing | Tvoje symfonie