Ručička na tachometru ukazovala stále vyšší rychlost. Světla lamp se míhaly ve sklech černého bavoráku, řítícího se silnicí. Řidičem byl muž středního věku, který by jistě mohl být i poměrně pohledný, až na fakt, že byl oděn v potrhaném kabátu, páchnoucím po tabákovém kouři, a že se jeho krátké, černé vlasy poslední dobou příliš nepřátelí s hřebenem, stejně jako rašící strniště na jeho bradě s holicím strojkem. Skleněné lahve, povalující se pod sedadly, dávaly znát, že se majitel vozu už pár dní dívá skrze jejich dno. Ujížděl pryč. Pryč z toho podělanýho, prohnilýho města. Lost Hope bylo jak některý ženský, bylo svůdný a přitažlivý, ale zároveň prohnaný a nebezpečný.
Jakmile jste jednou okusili jeho chuť, tak sladkou a zároveň hořkou, nebylo vám pomoci. Pohltilo vás, a potom odkoplo. Mohlo vás změnit až do morku kostí, udělat z vás zvrhlíky, zloděje, vrahy, úplatkáře, podvodníky, feťáky, žebráky, zkrátka převrátit naruby vaše lidské ctnosti. Málokdo, kdo vkročil do objetí ulic L. H., zůstal takovým, jakým doposud býval. Tamější společnost byla stejně rozmanitá a nakažlivá jako plíseň na provlhlém zdivu, a nezkušený člověk mohl snadno sejít ze stezky, a skončit pod zrádnou hladinou rašeliniště, v němž musíte našlapovat opatrně, neboť každý špatný krok na zdánlivě pevný povrch může být vaším posledním.
Řidič však věděl, jak zůstat sám sebou, nezměněn vírem hanebnosti. Když chcete udržet loď v zálivu, potřebujete kotvu, a tu on měl. Lovrence, jediná žena, která si dokázala získat jeho srdce, jediná, na kom mu na celém světě záleželo. Zasvětil jí veškerý svůj nastávající život, přijal ji za svou budoucnost, a pod příslibem věrnosti, dokud smrt neroztrhá jejich pouto, se s ní oženil. Byla jeho smyslem života. Pokaždé, když se vracel domů z práce, ona na něj doma čekala. S otevřenou náručí, vlídným úsměvem. Do teď si pamatoval vůni, řinoucí se z kuchyně, barevnou sukni, již tak ráda nosívala.
Jak se tak řítil po dálnici závratnou rychlostí, neustále myslel na to, co se stalo před několika dny, a co mu změnilo pevně budované hradby života v noční můru. On však odmítal, že se tomu událo velice nedávno, připadal si, jako by se to stalo před mnoha lety...
Býval "tehdy" policistou, a zatraceně dobrým. Stále rychleji stoupal po příčkách hodností. Měl nakročeno stát se policejním komisařem. Nebylo zločince, kterého by nedostal za mříže. Tehdy ještě věřil ve spravedlnost. Věřil, že Lost Hope se dá změnit v lepší místo. Té myšlenky se držel, a snažil se ji naplnit. Den ode dne se cítil být blíž svému vytčenému cíli.
Avšak město mu brzo mělo ukázat, jak šeredně se mýlí. Pro mafii, želbohu téměř ovládající celé L.H. existovaly tři druhy policistů, první byli uplatitelní, druzí manipulovatelní, a třetí, pokud se nazařadili do jedné ze dvou kategorií, byli mrtví. Řidič černého bavoráku, Josh Carpenter byl ztělesněním ideálního policisty, nepil (alespoň dosud ne), byl naprosto neúplatný, možná i maličko vyšinutý, pracovitý, čestný, po čertech schopný, a to jak s pistolí, tak i s řešením případů. Nezbytno tedy dodávat, že spadal do třetí kategorie. A že byl mafii velmi nepříjemným trnem v patě.
Pamatoval si ten den, jako by se to přihodilo včera, což bylo koneckonců vzhledem k jeho současnému stavu, kdy na to vzpomínal možné. Vracel se domů pln štěstí a radosti. Měli zrovna s manželkou, která byla v pátém měsíci těhotenství, šestileté výročí, navíc se mu podařilo vyřešit jistý, velmi zapeklitý případ masového vraha a pedofila Karla Calconeho, kterého se mu podařilo úspěšně zadržet, a převézt do vazby.
Stále se mu honily hlavou díky rodičů, plačících štěstím, jejichž desetieleté dcerce zachránil život.
Bez něj by si na ní Calcone ukojil bezedný chtíč, a pak ji někde v lese za městem zahrabal. Dokonce se mu podařilo Karla příliš nezranit, jen mu prostřelil nohu, poranil ruku, z níž mu vystřelil zbraň, takže se mu dostane spravedlivého soudu, a pak půjde sedět na pěně dlouhou dobu. Systém funguje, tak to má být. Nikdo si nemůže na nic stěžovat. A zítra bude na světě od jednoho úchyláka míň, myslel si tehdy Josh. Jak naivní teknrát byl! Konečně dorazil domů.
Těšil se, jak Lovrence překvapí. Nesl pugét růží, rudých, jako její plné rty, drahou krabici nejkvalitnějších pralinek a rezervaci do jednhoho z nejluxusnějších restaurantú v L.H. Odemkl dveře jejich rodinného domku, vešel dovnitř, zul si boty, a přešel do obývacího pokoje, spojeného s jídelnou, z něhož vedly dveře do kuchyně, z níž bylo slyšet syčení oleje.
"Miláčku, jsem doma!", zahlaholil.
Slastně se nadechl vůně. Počkat, něco na tom nesedělo. Zbystříl. Cítil karbanátky, což nebylo neobvyklé. Lovrence je přeci dělala každý pátek, a dnes pátek vskutku byl.
Ale jeho cvičené instinkty mu říkaly něco jiného. Karbanátky byly na pánvi příliš dlouho, a začínaly se pálit, to ucítil hned, sle ještě něco tady bylo špatně.
Byl tady ještě podivný odér, něco jako pánský deodorant, smíchaný s cibulí, měl pocit, že ho důvěrně zná, a cítil ho dnes. Počkat, to přece nemůže být pravda! Sáhl po služební zbrani. Nebyla tam. Musel ji nechat v autě.
"Do hajzlu!", sykl.
Otočil se a pohlédl přímo do rozšklebené tváře Karla Calconeho. Než se vzpamatoval z úleku, pozvedl Calcone obušek, a udeřil jím Joshe do hlavy.
Svět zhasl, a zorné pole zahalila tma...
(celkem: 10, počet hlasujících: 2)
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
Gustik5 19.2.2012, 20:55
Pak je tam poměrně dost i gramatických chyb. Chybějící čárky a tak. Ale dobrý no.
kvalitní komentář (0)
19.2.2012, 19:36Phil Marlowe (miluju)..., ta podobnost tu opravdu je, samozřejmě s ohledem na překlad, ale sedí mi způsob popisu věcí, situací i zápletek...
Zdravím S.
kvalitní komentář (0)Reakce: stranger 19.2.2012, 19:38první řádek - světla se míhalA, nemohu jinak
kvalitní komentář (0)Reaguj >>
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Fejeton- Školní jídelna | Nespokojený exponát | 5. díl- Chameleóní obvod | Osud a hovno | Pověst o bezejmenném vojákovi